Během cesty metrem z Holešovic na Roztyly jsem projel i pořàdnej kus emočního spektra. Nastoupil jsem plnej vnitřního klidu. Někdy kolem Hlavního nádraží mi v hlavě začaly vyskakovat věci ze všech koutů galaxie mýho života. Od Zvířete, přes tátu v Mimoni, faktury, časový plány natáčení, Marušku a Petynku, středeční koncert v Brně a hlavně ta práce, do který jedu!
Na I. P. Pavlova jsem se uklidnil. Tohle znám, takhle to prostě teďka ještě chvíli bude. V tuhle chvíli je to zkrátka jeden z aspektů mýho současnýho spektakulárniho života. Mám za sebou totálně strhující víkend. Doufám, že ho stihnu dopsat, než ho zavane další takovej.
Na Kačerově začínám být opravdu veselej. Další ráno Pod Prahou.