Mám se výborně. Je toho hodně, zrovna teď mne ale nejspíš veze vlna pozitivních zážitků a radostí, a tak po ní surfuju a můj širokej úsměv se odráží ve vodní tříšti.
Minulej tejden jsme ve středu vyjeli do prázných Mlékojed na koupačku, pak jsme si střihli maličkou zkoušku s Tomem N. a Ondrou v Aid Kidim studiu.
Pak nevim, nevim, určitě ve čtvrtek navštěvujeme Mášinu babičku Marii u Elišky…
a v pátek kolem poledne ale scházim ze schodů a za mnou se nese srdceryvný “táťa” a mně se vůbec nechce nikam.
Ale jedu napřed k Aid Kidovi a pak přes republiku do Boskovic. Jsem rád, že se nabídla Martina, která s náma někdy jezdí, jako řidič….
A cesta, i když ji navigace ukazuje sotva na dvě a půl hodiny, trvala skoro dvojnásobek.
Ale před Letnim kinem se vysoukáme ven, zpocený a rozlámaný. A před branou postává Anatol Svahilec, kterýho jsme před 14 dny slyšeli nejasně na Letný… a podává mi brko.
A víc napíšu zase až později, teď zkusím dorazit práci, co tu mám rozkramařenou…