v práci není místo na sezení a tak s Bolkem připravujeme animační video na křesílkách, kam vrčí vrtačky z výtahové šachty. je tu dusno.
v pátek jsme hráli v Hranicích na Moravě na festivalu Letiště, kterej byl super. Měli jsme od Dana Václavka moc hezkej zvuk, od Lindy projekce a dobře se nám s Kittchen hrálo.
v sobotu jsme se vrátili, přeložili a vyrazili do Vlčkovic. postavili jsme s Maruškami stan Grof, ale s přestávkama pršelo a bylo chladno, tak jsme nakonec využili pohostinství jednoho ze dvou penzionů u Modré kočky.
Koncert Zvířete byl parádní. Myslím, že jeden z těch úplně nejlepších, hráli jsme tentokrát skoro všichni. V závěru jsem se málem rozesmál, jak jsem za davem lidí viděl vyletovat Lindinu kudrnatou hlavičku, jak nadšeně poskakovala vedle zvukařskýho pultu. i Tomáš Havlen si pohupoval hlavou.
Ještě, že jsem se rozhodl děvčata do hotelu odvézt. Protože skutečně v tom malém městečku mají dva penziony U modré kočky se stejnou modrou kočkou… a my docela dlouho stepovali u toho druhého, než nás vysvobodila Markéta Monsportová, kterážto mne pak odvezla zpátky na festival, kde jsme povídali s podroušenými a plápolajícími a zkouřenými a různě jinak rozradostněnými přátely.
v prasečáku zase byl techno klub, v dýmu tancovalo spousta lidí, uprostřed parketu jedna extrovertní tanečnice v prostoru, unešená a odevzdaná rytmu… a vzadu u zdi, jiná, tichá, maličká, s minimalistickými a le velmi ladnými pohyby…
k Modré kočce jsme dorazili kolem třetí
skoro jako včera, říkal jsem ještě
ráno jsme v ukázkově rychlým čase vystřelili z penzionu a já dotáhl kombo a kytaru do cirkusového stanu, kde se konala mše svatá, vedená Ladislavem Heryánem, na které jsem měl hrát. A taky hrál. Bylo to moc silný a dojemný a při poslední, závěrečný skladbě, kterou jsem přidával na konci celý mše, se vedle mne objevila malá Maruška, s důvěrou přišla až úplně ke mně, dohrál jsem a mohl jsem si ji pohladit a přivinout…
čtvrtý koncert během tří dnů byl v Anežském klášteře, kde jsme s Marií Kieslowski a Aid Kidem hráli na mikrokonferenci o svobodě a kde nás nejvíc štvali ti nejvypruzenější a nejnepříjemnější hlídači areálu, na který jsem kdy narazil.
„Kdo přijel tím autem. Tam nesmíte stát. Nelze! Nelze Okamžitě s tím odjeďte,“ hulákal na mě stařík v žlutý vestě.
Mášu sjezdili, že svévolně přemístila lavičku, což vůbec nebyla pravda. Nepříjemný, zpruzelý, nelogicky agresivní na pozvaný hosty.
Hanba jim za takový chování.
Jinak to bylo super.
Všechny čtyři hraní ale byly opravdu výjimečně dobrý a na konci, v neděli večer, po tmě, když vedle mě pochrupovala Maličká a klidně oddechovala velká Maruška, jsem myslel na to, jaká je to radost, jak jsem za to všechno vděčnej.