smutek z toho pondělního příběhu mi zůstal za ušima. společně s ním se přihlásili taky tradiční souputníci, obavy a pochybnosti. obavy o všechnu tu krásu, která mi prosvětluje život. a pochybnosti, jestli jsem schopnej takovejm obavám čelit na volné umělecké noze… hehe. představuju si ji trochu jako tu nohu, co si nechal utrhnout kouzelník Žito… taky má ten středověkej škrpál s cimbuřím a rolničkama okolo kotníků. vesele poskakuje v prachu, kolem ní pár padesátníků a dvacetníků.
pan opravář se zatim neozval. dodělávám práce a začínají mi pomalu chodit očekávané peníze… jen jsem myslel, že je použiju na veljet na Portáš… a že některé budou rychlejš… zpětná vazba k hudbě k audioknize, odevzdaný minulejt tejden, přišla až teď, dneska jsem to obratem dokončil a poslal zpět. uvidíme, jestli to bude final a budu moci poslat smlouvu.
a do toho pochopitelně daně. jako každej rok. zatim se mi povedlo si zablokovat aplikaci v mobilu pro Air Bank, kde mám bankovní identitu, kterou potřebuju, sám teď nevím na co. pustím se do toho odpoledne. s chutí do toho, půl je hotovo.
včera jsem, až mne to trochu překvapilo, vyrazil na koncert Terezy Balonové do Malostranské Besedy. pozval mne smskou po mnoha letech Martin Ledvina, před dvaceti lety jedno z nejčastějších jmen na tomhle blogu.
krásně jsem se prošel tam. a uvědomil si, jak jsem opatrnější, bázlivější v tom světě. kterej jsem měl tak pěkně ochozenej. překvapilo mne to. tahle manifestace pondělního setkání s kolouškem.
Myší dírou se mi moc nechce. Ale nakonec to dolů sejdu.
Parta dětí ulice sedí nahoře pod silnicí. Na svahu pod nima odpadky a hovna… slyším je, jak s nadhledem, vlastně trochu povýšeně komentují normály, procházející dolem kolem…
koncert mne bavil, Tereza skvěle zpívá a hraje a její kapela byla studiem zábavný úspornosti. Zase až tolik mne nebraly písničky, jakkoli jim nelze upřít, že jsou skvěle napsaný a nápaditě zprodukovaný. Možná se to týká textů, který mi přišly místama zbytečně generický. Hned jsem začal zkoumat, jak moc generický jsou moje texty pro novou desku. Dospěl jsem k tomu, že dost. Že to si nemáme co vyčítat, je to o kontextu a životní zkušenosti autora. A kolem sebe jsem viděl, že tomu kontextu a zkušenosti spousta lidí rozumí naopak úplně přesně. Jak jsem tam tak stál a nezpíval a tleskal jen o pauzách mezi písničkama, až jsem si všim, že jsem nějakýmu páru vedle podezřelej a paní si přendavá kabelku na druhý rameno.
Jo, kdybyste pani věděla…
Zpátky jedu dvanáctkou na Chotkovy sady. Myší dírou se normálně bojim a jsem dostatečně dospělej, abych si, kvůli dokazování, že se nebojim, způsoboval okázale nepohodlí. A pak se projdu přes Letenský sady.
Pod kyvadlem to bzučí jako v roji.
Zapnu si bundu, ať mám v bezpečí peněženku a telefon.
Tatínek na cestě domů.