obal/label

studio Najbrt včera chvilku hledám v ulicích kolem Santošky. tady o kus vejš bydlí Jelen, tamhle bydlel Jakub ZFJ, a tady ten nenápadnej průchod do dvora, to bude ono.
pod paží nesu obraz, plátno 60×60, který je jednou z variant cover artu, tedy obrázku na přední straně alba. V tašce nesu černej sešit s textama a obrázkama, který vznikaly při natáčení. Druhá možnost. A možná půjde oboje zkombinovat.

je to ono. ve dvoře stojí moderní dvojpatrová budova, která se později ukáže jako rekonstruované stáje z nějakého 14 nebo 16 století… ale to už mi vykládá Aleš Najbrt, hlavní šéf i hvězda studia a celého spektáklu.
Je to sympaťák, má cool brýle a působí napůl uvolněně a sebejistě a napůl vlastně paradoxně trochu nesměle. a hned, že mi někoho představí. a ten někdo byl Tomáš Trnobranský, famozní grafik a tuze sympatickej kluk, co s náma s Mášou dělal v Boomerangu a co jsme ho měli moc rádi. Pracoval i pro národní galerii, pro Ille dělal obal první desky a design webovek a merche, vždycky měl cit pro čistý a zárověň jemný a silný věci. A ukázalo se, že na tom obalu té mé první solovky budou dělat spolu. Což jsem vyloženě nadšenej.

Aleši Najbrtovi se víc líbí pomalovanej sešit, Tomáš zatim zkoumá a ukazuje, který kousky se mu líběj. mám radost, že se shodujem a vim, že teď můžu další věc pustit ze zřetele, protože i když na obalu tentokrát nedělá Myshka Verbů, nemusím se ničeho bát, je to taky v dobrejch rukou.

odpoledne dodělávám třetí serii pohledů a poprvé je fotím.
večer jde Máša na křest Marušky Puttnerové do Vzletu a já jsem s holkama a máme se moc pěkně.

v noci nás vzbudí Juliina ponožka/čidlo, hlasitým signálem… já vyběhnu z postele, protože nějak předpokládám, že to je požární čidlo u dveří, ale jak opustim ložnici, zvuk se vzdálí a já se srovnám a jako fotbalista, co nedoběh balon, se tvářim, že nezúčastněně vyklusávám pažit.