Dneska jsem byl celý den v Sonu. Ostatně včera velký kus taky. Poté, co jsme celá rodina dorazili od Markéty z Hleďsebe, kde jsme přespávali po workshopu, kterej jsme s Mášou v pátek vedli v Perninku na Karlovarsku pro tvůrce triček.
workshop se povedl moc. Tři hodiny utekly jako voda, celou dobu jsme jeden nebo druhej měli Julinku a Máša ji zvládla během výkladu brilantně nakojit. Jula byla celou dobu spoko, jinak jsme byli připravení dokončit workshop v jednom… ale nebylo to třeba.
Maruška si celou dobu hrála se svým kmotrem. Šéfem firmy na výrobu triček.
Sono je legendární a krásný, jak jen starý studia můžou bejt. Na zdi fotky slavnejch hudebníků, co tu točili… já se hned vyfotil s Davidem Bowiem, kterej ale v tomhle studiu nikdy nebyl, jelikož tehdy ještě sídlilo jinde.
včera jsem hlavně poslouchal a přepisoval texty do bloku, kterej teda možná/nejspíš poslouží jako podklad obalu. Kluci udělali na písničkách obří kus práce, hlavně můj oblíbenej Mejdan je teď neuvěřitelnej námrd. A hodně se posunul i Lamohlav, ze kterýho jsem byl ma začátku sám rozpačitej. Hlavně proto, že moje vágní představa o refrénu v tý době teprve nabejvala svý vágní formy. Až nedávno jsem dopsal obrovskej kus textu, kterej se v refrénu skrejval. A z něj se dneska vylouply melodie. A hlavně Ondra s Petrem provedli tu svoji magii a najednou je tu našlapaná písnička, která funguje i v těch ultraklidnejch i ultranářezovejch momentech.
Domů jsme dneska vyjížděli po půlnoci. Dlouho jsem parkoval a teď jsem doma. A ještě před spaním rychle píšu tenhle zápis.
Maruška zejtra jede na školku v přírodě. Místama se těší, místama právě naopak. Já vim, že to je pro ni důležitý, zdravý a prospěšný… ale už teď mi bublá a praská srdce, jen si vzpomenu, že nás ráno čeká loučení. Jesuskote. Je mi z toho teskno k nesnesení právě v tuhle chvíli. Všechno jedno, racionální argumenty, povedenej workshop, dva skvělý dny ve studiu… ale kdybych nevěděl, že právě to nesmim udělat, chytil bych tu naši holčičku do náručí a nepustil a nepustil a držel ji a ochraňoval ji… aspoň než jí bude třicet.
Mír a lásku všem bytostem,
tyvole
fakt, že jo