všechno se to odehrává ve vlnách
v pátek po poslechovce ty podzemní pohyby cejtím ještě masivně. Máša s Julou odjížděj na večírek se spolužákama z vejšky a já s Martinou Dobiášovou za volantem mířím na druhou stranu, na Jičín, do Valdštejnský lodžie, kde hraju.
byli jsme tu před dvěma či třema lety navštívit Simonu Babčákovou na workshopu, co jsme na něm točili skečovej biják, kterej měl teď někdy opožděnou premiéru, kterou jsme nestihli. takže jsem už trochu věděl, jak krásný místo tahle Lodžie je. přesto to na mne znova hluboce zapůsobilo.
opuštěná monumentální stavba s potenciálem, kterej je bez duchovního vůdce Albrechta z Valdštejna, nevyužitej, osamělej monolit, přesto zatěžující siločáry krajiny. na nějaký hluboký úrovni určitě vydává nízkej bručivej zvuk. jako časoprostorovej hlavolam.
„a na dně lesa je močál a v něm taková chatrč, chata rozpadlá,“ vysvětluje Jiří, který mne sem pozval. a fakt to tak je. vyfukuju kouř a koukám na tu barabiznu na dně lesa i na Lodžii, která je průsekem jakoby pár kroků. Ve svejch proporcích nezachytitelná. Mohla by bejt vysoká jen pár metrů. A nebo obrovská. Jak je. A jako by byla v jinym čase a století. Než ta chatrč na dně lesa.
Než se vrátím z brka, mladej klučina, co ho zahlídnu před tím motat nějaký kabely, zatím v Oktagonu rozmístí světla a pustí mlhostroj. a ten už tak výjimečnej prostor se promění jako mávnutím kouzelnýho proutku. zírám.
venku poprchává, teď jen, aby přišli lidi.
a oni přijdou. po dlouhý době vidim, že si několik návštěvníků zabírá jako první místo hned v první řadě. a postupně se prostor na židlích zaplní… a pak to tak celé pomalu začne, postupně se mi všechny páčky přepnou na volno a po ustálení se v základní letový hladině, s parádním zvukem a v krásným prostoru plným soustředěných lidí, se spoluúčastním výjimečnýho zážitku… je to klidný hraní, ale vřelý a plný emocí, vnímám, že ostatní poslouchají ty příběhy v těch písničkách a poslouchám a prožívám je s nima. každej po svý dráze a přece kousek společně. jako loď, jako vzducholoď…
pak si ještě moc hezky povídáme na nádvoří během vydatný večeře s několika dalšími účastníky… a pak nasednem s Martinou do auta a jedem do Prahy. pouštím novou desku a i Martině se podle všeho líbí a i jí přijde, že je v něčem jiná, než co jsem dělal doposud. A tak mám radost a pomalu vytuhávám, zatímco za oknama utíká noční krajina, což je bezva, protože takhle vytuhávat u řízení bych teda nechtěl…
a pak se ta vlna zase pomalu začně převracet dolů. včera večer holky odcestovaly na Moravu a já se vracel z procházky a přemejšlel o tom, co budu dělat. vypadá to, že současný algoritmy zobrazování na Facebooku už zkrátka obrázkům a jejich prodeji příliš nesvědčí. A nebo jen zase nastoupil klasickej letní okurkovej pařák a nikdo žádný obrazy nechce. Nebo už je ten malej trh, na kterej jsem dosáhl, nasycenej a plnej. Zkrátka s tím budu muset nějak pohnout, nebo si svižně hledat nějakou brigádu.
Dumal jsem nad tím, že na jedný straně víkendu jsem surfer na vysoký, nadějeplný vlně, držte si klobouky… a na druhý stárnoucí zkuřka, co si místo shánění práce maluje na ty svý plátna a papíry…
A že vlastně obě dvě tyhle realiy nedělí ani tak ten víkend, jako můj vnitřní pocit. Že jsou relevantní obě zároveň. Že jsem v jednu chvíli to i to. A milion jinejch věcí a principů. A že mám, tím, čemu věnuju pozornost, možnost si do určitý míry vybrat, která z těch realit bude pro můj život v následujích chvílích dominantní.
jasný jako facka, která padne vedle
a tak už od rána maluju, organizuju, obepisuju. zrovna jsem odpověděl na pár žhavejch mailů ohledně desky, poslechl si ještě jednou master, kterej je teď ale už starej, protože novej se odbavuje a chystá… Aid Kid je nadšenej, dlouho jsem ho z nějakýho masteru neslyšel tak nadšenýho. teda asi ještě nidky.
taky jsem… poslal verbálně komplikovanej a informačně plnotučnej mail kámo do studia Najbrt, brnkačka, ještě než jsem vypil první ranní kafe… obal vypadá, že bude parádní. minimálně, jako ten master.
no a teď udělám kus na obrazu k písničce Tatínci, kterej včera načala Maruška a Jula, když jsme si společně přinesli ze Soukenický plátno.
V galerii HVĚZDY jsou už tři kusy, brzy přibude čtvrtej.
jak bude schnout, nafotim další černý papíry a všechno to přidám na běžnou galerii Obrazy, ať si můžou vybrat i lidi, co takhle před dovolenou nechtějí kupovat plátno na investici za padesát.
Odpoledne půjdeme fotit se Zarou.
A do tý doby zkusim vymyslet, jak se ve čtvrtek nebo v pátek ráno dostat co nejlevnějš a nejbezpečnějš do Brna. Měl bych tam pomalovat jeden luxusní cigar box… a pak navštívit strejdu s tetou… a do soboty se při zachování stejnejch podmínek dostat do Žamberka, kde hrajeme s Kittchenem koncert.
vybral jsem si
všechno je to vlnění
myslí si vedle mne kočka Placka
a vlní