Jelenovi včera oslavili výročí dvaceti let od svatby, na které jsem nebyl, ale kterou si pamatuju, že byla docela nedávno, pět let snad, že jsem snad dokonce tehdá i viděl video, které se pouštělo včera, které na té svatbě točil Čmoudík, kameraman a kamarád z Letné, kterýho jsem neviděl už leta.
A v té Irské hospodě, kde se včera slavilo, se taky kdysi ukončovalo jedno z velkolepých Zahájení piknikové sezony, které Honza Jelínek s Andreou organizují taky už leta letoucí.
zdržel jsem se jen krátce a ještě jsem si půlku času pod stolem propsal s kamarádem, se kterým jsme se po dlouhý době nejasnejch neshod pořádně pohádali. Marasovi jeli brzy domů a vzali mne i Maťa, po dvou hodinkách od odjezdu, zase zpátky na Letnou.
A ještě nás pak v noci navštivila Jindřiška po představení Climax a popíjely s Mášou rooibos a já vedle nich maloval tečky na plakát k Akropoli.
Maruška šla ráno po dlouhý době do školky, co už je vlastně přípravka. Paní učitelka ji radostně vítala, že už se jim po té naší dračí holčičce stýskalo, bylo vidět, že tu cácorku líbeznou ráda vidí.
odpoledne jsem taky, narychlo, nečekaně natáčel pro Českou televizi krátkou reportáž o desce. povedlo se mi, díky vstřícnosti Waldy a majitelky Míši, nasměrovat štáb do Za školou, takže jsme mohli mluvit i o výstavě. A ještě jsem se v té prosluněné kavárně potkal s Blankou, s Honzou Chramostou a Richardem Cholevou.
Samotný hraní i rozhovor mne osobně bavily moc, samosebou těžko říct, jak to dopadne.
A pak zase šupajdem dom, Máša odjížděla na sraz s kamarádem z výšky.
právě s Honzou Chramostou jsme spolu nedávno byli na představení souboru Pomezí, Climax. a moc se nám to líbilo. Honza je zvyklej hned dramaturgicky hodnotit a rozebírat, co se mu líbilo, co mu přišlo, že nefungovalo. a bylo to zajímavý poslouchat a rozebírat. já se jenom vezl na tom prazvláštním zážitku, kdy procházíš představením, dlouho nevíš, kdo je herec a kdo divák, sleduješ rozplejtající se příběh a dáváš si dohromady, co se vlastně stalo. a do toho jednu z nejhustších rolí hraje tvoje hypertalentovaná švagrová. a místama je to docela intenzivní a místama i trochu náročný a jindy je to zase úplný zjevení. Moc se mi to líbilo, možná se nám dokonce podařilo domluvit, tak jako se Zvířetem před mnoha lety, že bychom mohli část použít do připravovanýho videoklipu k písničce Mejdan.
Kterejžto klip teda bohužel podle všeho opravdu nestihnem natočit a dodělat do křtů, což je pro můj chatrnej plán, docela zásadní, abych tak řekl, trhlina. jenže takový trhliny bohužel ty plány mívaj, ovzvlášť ty chatrný, zvlášť, když se spěchá. takže si zvykám na myšlenku, že se tyhle dvě věci neprotnou… a že se třeba protnou jiný.
Stihl jsem tenhle týden dokonce i narozeniny Fullmoonu. Teda narozeniny. Oslavu vydání stopadesátýho čísla. A tenhle týden myslím minulej. Ve středu. v Meet Factory. Měli jsme takovej kulturní týden po dlouhatánský době. v pondělí jsem byl na Climaxu já, v úterý Máša, ve středu já na Fullmoonu, ve čtvrtek Máša na Maryše v Národě…
v Meet Factory jsem v tu středu viděl poprvé naživo skvělou Amelii Sibu i strhujícího FVCK CVLTa, pak jsem tam taky potkal obří spoustu známejch, většinu ale jenom jednou a na podání ruky, protože jich bylo tolik… a krátce před půlnocí se, po Katarziině !druhým vyprodaným křtu v Jazzdocku!, objevili i manželé Mikulovi, což bylo prima. „Se bylo fajn po dlouhý době potkat na mejdanu v Praze,“ smál se Aid Kid, když jsme se s děvčaty Monsportovými vydali vstříc společnému taxivozu. A měl pravdu. Naposled jsme spolu sice strávili dva večery skoro po sobě.
Ale jednou to bylo v Ostravě-Porubě a den na to pak v Brně.
Hodně jsem během těch dlouhejch výjezdů myslel na to, jak je to praštěný, vydávat se na skok, na jeden zářivej večer, s kupou krabic a krámů dodávkou přes celou zemi. S tim, že se to kouzlo vůbec nakonec nemusí povíst, nebo nepřijdou lidi, nebo je to divný místo, nebo je blbej zvuk, klub, hluk, čmuch. Cokoli.
Když jsme dorazili do Alterny, trochu jsem se obával, jak se nám v tom v podstatě panelákovým klubu povede. Ale pak se zatáhly závěsy a odněkud se objevila spousta lidí a zvuk byl super a krásně vyšly projekce. Vypadaly, jako velký okna do jinýho světa a z pár videí mi přišlo, že to vypadá moc hezky. že se to kouzlo děje i při pohledu z venku. protože zevnitř jsem o tom neměl pochybnosti.
a pak jsme se zase naskládali do dodávky.
a jeli jsme zpátky.
kouzlo se pomaličku zase nasoukalo do krabičky a začalo se tvářit, jako vzpomínka.
v noci jsem si našel místo mezi těmi svými třemi žínkami. je to podobně náročný úkol, jako kolem půl druhé v noci zaparkovat na Letný.
akorát úplně po tmě. v nerovném, velmi nepravidelném terénu. a vždycky hrozí, že se ozve zafunění té nejmladší, která se tím probudí, vzbudí i maminku. je to prostě někdy taková napínačka, že si ustelu v obýváku.
tam zase ale občas v noci projde Jindřich za účelem močení a ráno pak říká, že je mu žinantní mne budit a obcházet v trenálích
dneska večer se na Facebooku objevila potvrzovaná zpráva, že v České Lípě zemřel místní legendární houslista a pedagog David Singer. Tak nějak hluboce a přirozeně respektovaná osobnost, často hrající jako sideman výrazných person místní hudební scény. Nikdy na sebe nestrhával pozornost, často postával stranou a přitom byl u spousty důležitejch kapel a událostí. Leta jsem se před ním ostýchal a nikdy jsme si vlastně pořádně nepopovídali. A teď je pryč.
Achjo.
Hodně štěstí na další cestu, Davide.
Aléta běží spát