ráno se mi nechtělo vstávat
ale nakonec jsem vstal
vyprovodil jsem Marušku, dneska ráno byla už vážně kosa. podzim rozvalenej v plný síle. počkal jsem doma s Julou, než se Máša vrátí od zubaře a pak pádil přes Soukenickou na Floru, kde jsem vedl rozhlasový rozhovor s Alešem Opekarem, se kterým jsem se tuším viděl prvně. Byl moc pěkně připravený a stějně jako včera u paní repotérky Anny Zuzánkové, uteklo to děsně rychle. A zase jsem pádil, tentokrát na Vyšehrad, kde jsem se teda zastavil, jak už to registru řidičů bývá. Abych mohl v pátek absolvovat psychologické testy, musím mít tedy výpis z evidence řidičů, úspěšně složenou zdravotní prohlídku, oboje ne starší 30 dní. A pak taky vyrozumění o odpuštění.
Dneska jsem na Vyšehradě čekal hodinku, i po té hodince už byla venku, jakkoli se stihlo vyčasit, vážně kosa. a se mnou tam čekaly podobně dlouho desítky lidí, jistě něco přes stovku, uvnitř i venku. i s veškerou úctou a respektem k lidem, kteří museli celý ten kolosální systém vymyslet, navrhnout a teď ho udržují za příšerných platových podmínek v chodu, jsou tyhle hodiny postávání na moderně nehostinném místě, jen kvůli tomu, abych od různých lidí sehnal několik různých papírů a nakonec si řidičák ani vyzvenout nestihl, jelikož maj v pátek jen do 11, uplně zbytečný. Snad se to s tou chystanou digitalizací zlepší. Teď jen, jestli bude dřív digitalizace, nebo legalizace. Už aby hoboje.
když jsem po hodince a půl odcházel s papírem, kterej pozejtří přiložim společně s potvrzením od doktora, kam jdu zejtra, k žádosti o poskytnutí dopravního psychologického testu. po dnech, kdy mi velkou část času sežere takováhle administrativní čekárna, bejvám utahanej a otrávenej. nejinak je tomu i dnes a i když mi laskavá Máša nabídla krom prolítanýho dopoledne dneska i celý odpoledne, těžko se mi tý pachuti času, strávenýho mezi spoustou fest podrážděnejch lidí, zbavovalo. Jako obvykle si ještě připadám neschopnej, neužitečnej a starej, když mi každej takovej krok sebere tolik času a energie, když mi to všechno tak dlouho trvá a tak pomalu chápu.
napadlo mne nedávno, že ta moje obrovská nechuť k řešení úředních listin, daní a úřadů obecně, čerpá právě z toho intenzivního pocitu méněcennosti, kterej se mi pokaždý vrací, když selhávám při těch nejběžnějších občanskejch úkonech…
v sobotu jsme taky byli na Signal festivalu. A bylo to strašný. Nebo teda dobrý to bylo. Normálka, nic nečekanýho. Jen všude bylo moc lidí, na mě bylo moc lidí, úplně jsem se zasek v tom, jak mi mezi všema těma lidma bylo nepohodlně a nepříjemně. Naštěstí jsme se ještě stavili u Chramostů, kde to naopak zase bylo bezva.
Obecně jsem teď, ve všem tom shonu a asi i, že si nemůžu nikam tak úplně zalízt a pár hodin poslouchat audioknihy a malovat, celkově dost napjatej a rychle mi dochází energie a asi i trpělivost. Tak jen, abyste si nemysleli, že jsem teď kolem vydání desky jen největší sluníčkovej hipízák. Jsem občas i pěkně vyřízenej, nerudnej a protivnej. Hipízák.
Dobrou, aŤ jsem zejtra taky trochu vyspalej. žejo. zrovna bije půlnoc. teda ona nebije. ale byla.
dneska jsem si na tom vyfoukaným Vyšehradě přišel jak Šemík. Ještě tak skočit do Vltavy placáka a pak se belhat k Neumětelům.