letí to.
o víkendu v lesích jsem během práce poprosil o písničku, která zrovna hrála. jedna z kamarádek pomocnic poprosila hvězdného DJ a ten mi pak v úterý na požádání písničku poslal.
a tak ji teď hodně poslouchávám. je to takovej záblesk přivolávající moment, jako kdyby se ten zážitek na chviličku rozbalil, zatřpytil se skrz vodní hladinu… je až s podivem, jak dobře se dokážou všechna ta dýchání schovat do pár slov. a jak je přitom ten zážitek samotnej tak obsáhlej a komplexní, že popsat ho jenom slovama je vlastně nemožný.
haha, mám velký štěstí, že jsem zrovna hudebník a výtvarník…
v tomhle případě jde ale spíš o vazbu na moji vlastní silnou vzpomínku, než univerzální píseň, která bude sdělná každému…
pouštěl jsem si písničku i v těch dnech, kdy se v ateliéru nestavil nikdo, i v těch, kdy se objevila Zara na kukačku a jedna ségra jednoho mýho kamaráda, která si přinesla cdčko k podpisu. možná, že už jsem to psal, jak to tak píšu, ale to nevadí.
pouštěl jsem tu písničku i na čtvrtečním večírku, kterej se moc vyvedl, kam přišlo tak akorát lidí a tak super různorodá skvadra, že se vlastně večírek vedl sám… i když Tonda Leknín mu v tom vedení trochu pomáhal. seběhlo se nám dokonce několik psů, děti jsme měli s sebou, dalo by se říct, že večírek, jako za starých časů.
staré časy.
trochu jako Staré Splavy, kde jsme v létě potkali Matouše, který byl se svou ženou Kristýnou a synem Kiliánem naším sousedem v penzionu Rút. A který se, i se svou ženou, která nečekaně znala hned několik dalších účastníků večírků z dávných minulostí, ovšem bez syna, také zastavil na kolaudačním večírku.
Skutečně povedené.
Ateliér tím ožil a zútulněl. Ale do té místnosti bez oken to asi bude chtít nějaký přímotop.
I na víkendu u Markéty byla spousta psů. A spousta lidí. Co jsem mohl, proseděl jsem v pátek u krbu, v sobotu ovšem všechno žilo svatbou. Vdávala se maminka jednoho mého kamaráda, zároveň blízká kamarádka naší hostitelky Markéty. A tak jsme se, jako hosté pozvaní osudem, zúčastnili a bylo to taky parádní.
Samotný obřad na LEsním mlýně, famozní prostory výše zmíněnýho, fantastický dortíky, kafíčko a dokonce nachlazené Crodino pro řidiče a abstinující alkoholiky v místní cukrárně, to byl opravdu zážitek.
Stejně jako bohatý večírek s Raclette, speciálním nadupaným playlistem, spoustou psů, jak už jsem zmiňoval, postupně usínajícími dětmi a nakonec i tatínky… dobrou, čau…
V neděli jsme vše ještě korunovali výletem do Annabergu na vánoční trhy. Sám za sebe bych asi zase klidně celou neděli proseděl u Markéty u krbu a možná vyrazil na procházku se všemi těmi psy kolem rybníků… a pak zase ke krbu.
Ale nakonec jsem se rozhodl, že s rodinou vyrazím. Bylo tam trochu míň lidí, než jsem se obával, curry wurst i horká čokoláda gut. Jen zpáteční cesta s unaveně vřeštící Julou byla dost náročná. Kousek za Karlovými Vary jsme míjeli nějakou velkou nehodu. Myslel jsem hodně na kolouška a na ty rychlý vteřiny, během kterých se může a nemusí stát takovejch věcí. Těsně před Mariánkama se mi špatně osvětlený a hodně rozjetý auto schovalo na křižovatce při kontrole za levej boční sloupek a jen proto, že teď radši všechno checkuju dvakrát, jsem mu nejspíš nevjel do cesty. A byl jsem tuze rád, když jsem se usadil ke krbu s hrnkem kávy z Marketina kávovaru a mohli jsme si o trzích v dalekých krajích a vzrušujících cestovních zážitcích zase jenom povídat. I takový suchar bývám.
Dneska jsme měli po dlouhatánské době hlídání. Šli jme s Mášou do Podolí do sauny a bylo to úžasný. Koukat se z rozpálený sauny přes řeku do kopců nad Baranďákem, to bylo báječný. Stejně jako tmavá africká sauna na závěr.
Naproti jsme si dali nejlepší Durum Kebab, kterej jsem za spoustu let měl, prošli jsme se krásně podél řeky na další zastávku a ještě nám trochu času zbylo, tak jsme se stihli stavit v Atelieru na sbírku motýlů.
Byl to krásnej a odpočinkovej den. Klidně bych jich teď takovejch pár měl. NEspěchám. Úplně. Klidně po Vánocích nebo Novym roce. Pár dní, kdy bude naším programem jen chodit do sauny a procházet se po lese.
Zítra jsem od dopoledne v atelieru, po šestý bych měl bejt v Kaštanu, kolem osmý tam začne Vánoční setkání. A pozejtří budu taky v atelieru. A od šesti oprašujeme na Štvanici Les Sebevrahů, kterej tam letos hrajeme naposledy. A po kterým budu hrát koncert, ještě jako starej dobrej čas, maskovanej Kittchen solo, možná v kostýmu z představení.
A pak už jen pátek, sobota a Vánoce
Letí to