když nejsme na cestě na koncert, nebo z koncertu, jsou to tiché a klidné dny. Nemám úplně potvrzenou dovolenou, občas je potřeba něco málo udělat. Nechce se mi do toho, ale jde mi to pak od ruky. Jinak mám spíš volno. Ve středu bych měl vyklidit velkou část tátova bejvalýho bytu. To je zítra? Pozítří!
Hodně maluju a kreslím.
Hodně se zabývám myšlenkou, že bych maloval a kreslil ještě víc a vymyslel způsob, jak obrazy dostat k lidem, kterým se líbí. A od nich zase získat peníze, které by mi umožnily pomaličku opouštět svět korporátního psaní a věnovat se víc umění.
Obavy z proflákání získanýho času a ekonomický katastrofy pochopitelně included. Ale to k tomu patří, tyhle obavy. To mi přijde fér.
Koncerty jsou úžasný. Jeden jako druhej, každej jinej.
Neuvěřitelný, nabíjející, posilující, rovnající.
Ukazující směr.
Teď jsem odbavil scénář zítřejšího Highlighteru. Zaschla mi tuš na rozdělaným Malým zvířeti… pomalu vyrazím domů, odvézt Mášinu babičku (Mařenčinu prababičku), možná půjdeme odpoledne sem do Oka na pohádky.
děkuji za takové klidné a tiché dny