aneb vstříc novým příležitostem
před chviličkou, zrovna když jsem se Svěrákem a Uhlířem zpíval, že Není nutno, na nějaký charitativní video, mi zavolal můj šéf a s omluvou mi řekl, že si mne v rámci úsporných opatření, které přicházejí se současnou situací, nebudou moci nadále dovolit.
Bylo znát, že ho to mrzí… a zároveň mi nabídl v rámci možností laskavý podmínky. A tak jsem mu poděkoval, dozpíval Není nutno, který pro mne mělo najednou dost specifickej šmak. A rovnou natočil videopozvánku na zítřejší online koncert, kterej půjdu hrát na Výstaviště, aby ho pak vysílali na stránce Koncert pro 10 milionů.
Jinak nevim. Je to ten vzácnej okamžik, kdy se věci zastaví.
A já nevím.
Kam a jak se pohnou dál