a píšu
a s MAruškou chodíme na podvečerní procházky. PRavidelně vychytáme slunce klonící se k obzoru, včera jsme pozorovali orouškované skejťáky u Stalina, dneska mávali na vlaky.
Jsou to dny velký blízkosti a pospolitosti.
Z povzdálí sleduju, jak se mají třeba MArasovi a pochopitelně mě láká, mít možnost většího pohybu v přírodě… a tak se možná na pár dní přesuneme na Jižní Moravu.
Budu pokračovat v malování a psaní.
Do toho se objevujou další zakázky… obraz pro drážďanskej Jazzklub Tonne i pro zájemce z řad blízkých i vzdálenějších přátel. Občas přemýšlím tak, že kdybych dokázal prodat deset obrazů za cenu tohohle jednoho, mohli bychom vyjít. Někdy to dokonce dává smysl. To, když se objeví další nečekanej kupec.
Dneska třeba jsem jeden obraz vezl předat.
Kdybych prodal za stejnou cenu dvacet takovejch, tak bychom vyšli.
Himl, sám se nemůžu rozhodnout, jestli je to nesmysl, nebo jak.
Do toho ale i klasické nabídky na textace. Což je místama zábavný a místama alespoň známý. Zatím se tedy držíme nad vodou a nějaký ten měsíc ještě udržíme. Což je dobré.
O víkendu jsem měl možnost, porozhlédnout se během nočního dejchání po svým nitru. A kromě mnoha různejch nedůvěr a obav a klasickýho větvoví neuróz, jsem uvnitř svý hlavy taky objevil jasně zářící jarní slunce, klidný a stabilní, jak jen jarní slunce může bejt.
A to bylo moc hezký setkání.
A teď zase zpátky do práce.
Psí krmení
A psaní…
dneska je taky superúplněk, napadá mě ještě v půl druhý ráno. dneska jsem napsal skoro tři stránky (i když velký kusy jsou velkým písmem) a končím až teď, kdy věty přestávaj držet po kupě…
dobrou