ve čtvrtek v noci měl brácha Technař odlítat na Aljašku. Ale brzo ráno mi volal, že mu budou muset přebookovávat let a tak u nás nakonec přenocoval do pátku, kdy nad ránem skutečně odletěl. bylo moc hezký se s ním vidět, zvlášť, když se to sešlo se dnem, kdy Máša udělala dva španělšký ptáčky, který jsme si mohli bratrsky rozdělit. já snědl jeden… a pak s bratrem každej půlku.
Pankáč je zase od minulýho tejdne v nemocnici. spadnul na stavbě a našestkrát si zlomil třetí bederní obratel. leží teď v nemocnici v Hradci Králové. všechno je jako zázrakem v pořádku, tak jsme všichni rádi. i když je to na druhou stranu strašně zvláštní představa, že by se mohlo někdy něco stát tomu neohroženýmu Pankáčovi, co vyrost do velkýho neohroženýho Pankáče, co vá navíc všechno nejlíp. držím mu palce a měl bych mu zavolat, jak mě pořád ponouká maminka.
ta si zase vyvrkla kotník. ale tajila to před náma, práskl mi to Jirka před odletem. Je teď těch zranění a různě špatně srostlejch zlomenin a podobných věcí, víc. Je dobré, dávat si pozor.
Posledních pár dní chci vytáhnout namalované obrazy na dvůr, vyfotit je. Vždycky mi do toho ale něco vlezlo. Třeba dneska ráno sněžilo. A včera neděle byla a už ani nevim, co to bylo včera. Tak snad zítra. Říkám si už několik dní.
Tak snad zítra.
Zuby vyčištěný, jdu spát.