každej koncert je zázrak.
spletitej, zářivej, proměnlivej
samý:
„teď, teď, teď…“
synchronizace, telepatie, vzdálený propojení
rytmem, tónem, harmonií
kouzelná hrací skříňka
zavře se hned, jak se dohraje.
jak se rozsvítěj světla,
jak se začnou balit kabely
každej koncert je zázrak
i takovej malinkatej, jako je šest písniček, rozdělenejch do dvou bloků na EKG o lásce a … spisovatelů a dramatiků Jaroslava Rudiše a Igora Malijevského.
Druhý jmenovaný je navíc ještě fotograf a venkoncem vážený a skvělý muž. A právě jemu jsem zhruba před osmi lety vzal opilej na EKG ze stolu lahev Sektu, důkladně si přihnul, a vrátil ji zase zpátky do kbelíku s ledem…
to všechno v průběhu písničky.
prej.
pár lidí mi to pak vyprávělo zpětně a je to jedna z největších ostud, který jako alkoholik nepamatuju.
byl jsem tedy nedávno dost překvapenej, že nás Jaroslav s Igorem pozvali zase.
A mám radost, že jsme to, alespoň tedy zatím dneska, odehráli parádně, úsporně i s citem. I když bez Tomáše N., kterej leží doma nemocnej.
Jaroslav s Igorem byli parádní, hosté vtipní i velmi talentovaní a okouzlující.
Texty senza.
A samotný hraní bylo pro mě vážně moc bezva. Lehoučký. Parádní zvuk. Moc hezky se mi zpívalo. A úplně celej jsem byl z toho hraní spokojenej a blaženej.
Každej koncert je svátek, každej koncert je lidová svátost předávaná sonickejma vlnama, vibracema, vlněním, chvěním.
mezi náma.
„teplo a vrnění“*
Zejtra dopoledne se vracej Marušky ze Znojma, kam jsem je, přes Brno a Luleč ovezl ve čtvrtek a v pátek. Tuze se na ně těšim. Už se mi stejská. Až budou zase doma, budu ještě blaženější, než když jsem se dneska v noci vrátil domů z Archy. A taky zejtra, teda vlastně už dneska, se koná ještě jedno EKG, na kterým budeme hrát taky. Ideálně se přijde podívat i Máša.
Už se jen jednou vyspím.
Jenom si vezmu Propycil, vyčistim zuby a jdu na to.
Ze skákacího prkna futonu rovnou do snu.
Fpü
*pěkné pozdravy kočičí dráhou, kamarádi moji milí