do Hleďsebe k Markétě přijíždim cca v deset, krátce po paní domu, která mne prý předjela u jednoho tunelu, co už nevim, jak se jmenuje. Krátce posedíme dole, já v patřičnym rozestupu… a pak se přesunu do patra do pokojíčku Markétiny dcery Manky, kde bude teď do rána 2. 1. můj azyl.
Chvilku pracuju na hudbě, chvilku přerovnávám všechny ty statky, co mám sbalený v pěti taškách… a pak jdu na pořádnou procházku do Marjánek pro sluchátka, s velkým odstupem od všech, pečlivě vybírám trasy i konstelace. Nakonec je to devět kilometrů a moc hezkej pocit z chůze přírodou.
Navečer tu měla Markéta kamarády Lukáše a Zuzanu, se kterými jsem při občasnejch radiochatech z dálky prohodil pár slov. Jinak jsem byl nahoře, v Garagebandu na nový sluchátka stříhal a přesouval. A pod tim všim procházením a radiochatama a hudbou a textama na blog pořád vykukuje stesk. Maruška se při facetimu začala vyptávat, kdy už přijedu a na té své ženě taky vidím, jak by jí prospělo, mít se o koho opřít.
nojo, ale co dělat, žejo?
Sedět rovně. Den po dni ukrajovat a než se nadějem, budeme zase spolu. A je moc hezky vidět, jak jsme si blîzko, jak se máme rádi… a to mi zase přijde bezva.