První večerní *
ve čtvrtek jsme se ještě zdrželi doma, protože jsem byl po předcházejícím tejdnu utahanej a po předcházejícím odpočinku namlsanej. a v pátek jsme vyrazili do Lubnice. Přesun s miminkem a oběma koté se podařil řek bych na jedničku a moc hezký byl i následující večer, kdy všichni buď obdivovali miminko a nebo si povídali. a taky se šlo brzy spát
24. jsme vyrazili na procházku, Marušku jsem nesl v šátku a bylo to dobrý. došli jsme na dohled Suché skály a zjistili, že na její straně říčky je už kraj Vysočina, byla z toho trocha legrace. vylezli jsme pak strmou strání a brodili se polem a pak si čistili zablácené boty.
pak zajela Jindřiška pro babičku do Šumné a s první večerní hvězdou* začala večeře. vynikající salát bez brambor s domácí majonézou, řízečky a babiččina ryba. pořád to jsou pro mne novinky, ty tradiční a zavedené věci, v téhle velké, praštěné rodině. stejně jako ta moje, vypadáme všichni trochu jako z Durrelovy rodiny a jiné zvířeny. A trochu jako z Adams Familly.
Mezi mými dárky vysoko ční rovný stojan na mikrofon.
Maruška byla fascinovaná balícím papírem a já chodil do kuchyně na střídačku ujídat vosí hnízda a takové lahodné kokosovo čokoládové kuličky.
Předloni jsem nespíš mlsal vaječnej koňak.
Možný květy
25. ráno před rokem jsem naposled pil alkohol. Už jsem to zmiňoval. Uteklo to rychle a skoro jsem si toho nevšiml. Zároveň si zrovna v tyhle dny intenzivně uvědomuju, že všude kolem kvetou květy, který bych s chlastem pohubil.
Vydali jsme se na cestu domů. Poslouchali jsme Cormorana Strika, kterýho jsme přerušili před pár měsíci, že byl místama docela brutální. Teď jsme chytli klidnější a napínavý vyšetřovací pasáže a zase si nás četba namotala. Cesta zase proběhla moc hezky, jen jsem při závěrečným stěhování vyklopil násosku z jedný Maruščiný lahve, spadla na podlahu balkonu, odrazila se a spadla dolů na dvorek, kde se rozprskla do trávy. Donesl jsme krabici domů a šel komplikovanej uzávěr najít… ale podařilo se mi objevit jen jednu část… a pak ještě večer druhou…
ale po dalších dvou se země slehla
pruda, škoda
třeba je najdu zejtra
Bratrova sestra
26. jsme vyrazili navštívit Českou Lípu. Z plánovanejch setkání jsme mimo rodinu potkali jen babičku, která je jako věchýtek. A moc roztomilá a měla radost. A bratra technaře, kterej za necelej měsíc odlítá na Zéland a má v sobě takovou zvláštní melancholii a odhodlání zároveň.
Ráno jsem zapomněl na setkání s bráchou a se sestřenicí Ivčou, která je, vlivem praštěnství naší rodiny, zárověň bratrova sestra. Dorazil jsem do Unionky o půl hodiny později a pak jsem zase vypadnul, protože nás čekala ještě cesta za Aid Kidem.
Zatraceně dobré kávy
Odpočívá teď po operaci u svý mámy v malý vesnici pod Řípem. A bylo perfektní se s nim a s jeho mámou Blankou potkat. Chybí mi teď tady jeho smysl pro humor a břitká mysl. Hlavně pochopitelně pořád vypadá hubenej a někdy právě i docela smutnej, tak jsem byl rád, že svojí přítomností se můžem potkat a potěšit navzájem.
Vypil jsem tu dvě z mnoha vánočních kafí. I když měly všechny kávy vysokou úroveň, tahle dvě kafe hrála se smetanou chlazenou na malé venkovní terase, prim.
Chtěl jsem ještě do Silvestra zajet za Ondrou znova, stejně jako za tátou, kterýho jsme v Lípě prostě nestihli.
Ale jsem tu.
Jsme tu
Dokonalej a plnej program na každej den. Nejsladší čas.
Dneska
dneska jsem byl vrátit Honzovi Průšovi dětskou váhu a podložku.
zpátky z Bohnic jsem běžel, vybíhal jsem do sněžení s dešťěm, seběhl dolů k vltavě a pak proti proudu až ke zřícenýmu mostu. pak dál po náspu na ten novej most, co jsem na něj zamilovaně koukával během stavby cestou do práce přes starej Rámusák. a pak jsem běžel dál, i když už jsem chtěl nastoupit do tramvaje, do uší Lovec Králíku Larse Kepplera, čte ho stejnej chlap, jako Cormorana. doběhl jsem domů, druhá nebo třetí nejlepší desítka i s těma častejma chůzema. jupijajou.
Tajná věc
o který skoro nikdo neví a o který vám sem nebudu psát…
snad jen, že to nebylo zadarmo
schválně, jak dlouho budu vědět, co tahle poznámka znamená…
První dospělej večírek
a večer jsme měli moc hezkej vánoční večírek s Ondrou, Andreou, Lindou, Myshkou a Kubou v Krakonošově 18.
skvěle jsme se najedli, u Ondry se pochopitelně člověk vždycky dobře nají. je třeba ale připomenout, že loni to bylo u Kuby s Myshkou taky světový.
Máša zmínila, že jí to přijde takový dospělý, setkávat se s přáteli na večeři u někoho doma. A teď když to píšu, to vypadá docela dost dospěle.
Měli jsme polívku, vývar vynikající, s nudlema, s koriandrem, s chilli, dalo se tam přidávat docela dost věcí. a byla vynikající. zlatej hřeb samosebou krevety, jenže už i ty chlebíčky na začátku byly zlatej hřeb.
Rozdali jsme si dárky, ach, ti naši milí, jak nás znají. Je moc hezký se potkávat.
Marušku jsem chvilku houpal v sedačce, pak jsme si ji tak různě předávali, kdo zrovna jedl míň, měl tu radost, viď, taky se otáčela ze zad na břicho na dece k úžasu všech a účastnila se s veselou náladou svýho prvního vánočního dospělýho večírku.
Maruška
rozpovídala se teď čerstvě v Lubnici…
občas leží a žvatlá něco jen tak do stropu…
poslouchám to z vedlejší místnosti
a
jako by mě popotahovala za fusekli extáze
usínávám v brejlích
jsem šťastnej
děkuju