Tedy.
Docela bych spal.
Jak to včera proběhlo?
No, bylo to hustý. Do Rock cafe jsem dorazil asi pět minut před pátou, pěšky, pln elánu, nervozity, zvědavý.
Sotva jsem se usadil, už mi přišla první textovka – mhjn(kytara, zpěv), spozdím se, beru taxi. Ok, pohodlně jsem se rozvalil v křesílkách, přemýšlel, jestli si dát kolu, když koneckonců čekám na kapelu v klubu, kde budem hrát, i pivko mě napadlo, že bych jako začal hustě. Ale ty dvě flašky dobrý vody, co jsem táhnul v baťohu mne brzdily v rozletu a já si říkal… pij vodu.
A tak jsem pil vodu. Za chvilku volal Máča (banjo, saxofon, klarinet, low whistle, tarogáto), že parkuje u Tesca a za chvilinku už jsme nosili komba a stojany a všechny ty krámy, co jsou potřeba. Mhjn dorazil, Mári (basová kytara) a Ober (bicí) měli spoždění asi třičtvrtě hodiny, takže fikaně přišli až k nastěhovanýmu. Pak normálně zvukovka, trošku toho poflakováního, protože se stavili první známí.
S návštěvností to vypadalo docela hustě. Celej včerejšek jsem jenom od někoho slyšel, jéééé dneska hraje tahle kapela támhle a jiná támhle(Zion Train v Roxy, Prohrála v Kartách ve Stromovce, 100 zvířat na ořechovce, atd), a všichni mý známý jdou támhle na ten film a tak.
V 19:37 jsem si do deníčku poznamenal – je tady 6 diváků.
Všechny znám jménem.
Nakonec ale i to dopadlo dobře, platících diváků dorazilo 66 nebo 68, myslím, že v největší vlně tam mohla taa Obera stovka klidně bejt. Marketingová strategie VYPRODEJME ROCK CAFÉ se tedy ukázala jako víceméně úspěšná, vzhledem k tomu, že jsme nerozvěšovali žádný drahý plakáty ani nic takovýho a jenom rozdávali letáky. Myslim že to docela vyšlo. Jen mě celej večer někdo trošku utěšoval, že to nic, že se to nevyprodalo.
Jo, taky se nám hrálo skvěle, aspoň myslim, že jo, že všem. Bylo to energický, hlasitý a nabušený…jupí, to jsou ty chvíle čistých radostí.
Celej večer jsem se pak naparoval jak páv před každým, koho jsem potkal.
Po hraní jsem zůstal v Rock Café asi nejdýl, co jsem tam kdy byl po koncertě, vždycky jsme jinak vypálili docela časně, ale tentokrát nás museli vyhazovat, že už musej končit, konec konců dvě hodiny v noci…ale nikomu se nechtělo z tý skvělý společnosti, která tam zbyla… tak ještě smažený sýr v housce na Národní. A pak 53jkou domů. Skvělej večer. Jasně, je to subjektivní, někdo jinej ten večer měl určitě pěkně z prdele a bůh ví kde se co stalo strašnýho, ale já, když jsem se ukládal ke spánku, bylo mi dobře.