Po narození Marušky mi vlastní narozeniny nepřijdou nějak zvlášť zásadní. Možná je to dočasný. Ale nějak jsem na ně zkrátka nedokázal intenzivně myslet, i když mi v sobotu 10. 3. bylo čtyřicet.
Jako první dárek jsem dostal tričko Young Primitive Too Old To Die Young, který mi pochopitelně udělalo radost jako blázen. Vzhledem ke všem těm časovým propojením tohohle praotce českých blogů a mýho života. Vzhledem k tomu, že jsem Efu s Nitkou a Ferdinandem potkal teď nedávno v kavárně v Šumperku.
Vzhledem k tomu, že mi sedělo a slušelo.
Telefonovali jsme s bráchou na Novej Zéland a bylo moc milý ho slyšet vyprávět, jak se má. Musí to bejt na jednu stranu vzrušující, začínat v úplně cizí zemi na druhý polokouli… nba druhou stranu zvláštní, když je tam sám… a na dojezd na kole k mý sestřenici Evě a její rodině… myslim na něj
Pak přijela maminka a vyvezla Marušku na dvě hodinky ven. Místo plánovaný akrobatický kopulace jsme bleskově poklidili byt, to je neuvěřitelný, jak to prokoukne, když se do toho pustěj dva lidi dohromady. Oběma nám to udělalo radost.
Ta máma musí jezdit častějš.
A pak jsme vyrazili na večeři do Piźzy Nuova a jelikož bylo hezky, vyšli jsme si pěšky. Když jsme procházeli kolem Oka, Máša že si musí odskočit. Začal jsem něco tušit, ale zběžným pohledem po osazenstvu kavárny jsem nic neodhalil.
Pak mi ale došlo, že se většina návštěvníků kouká na mě a pak taky nahoru na balkon, kde jsem koutkem oka zahlídl nějakej transparent…
Já vlastně nevim, jestl itěch přátel bylo 40? Ale když jsem je všechny uviděl, přišlo mi, že je jich aspoň milion. A mně pochopitelně vyhrkly slzy. Ale v tu chvíli mi to bylo ještě víc jedno, než obvykle. V tu chvíli jsem jenom stoupal schodištěm a vítal se a objímal a měl tak velkou radost, že když jsem zjistil, že mi ještě zavazujou oči, protože něco bude ještě dál, vůbec už jsem nic nepotřeboval.
Dostal jsem kytaru ve smetanový barvě s měděným plátem chrániče, Jazzmaster Squier postavenej jako signature model kytaristy z Dinosaur Jr., kytara tak krásná, že prvních pár hodin, jako by ke mně vůbec nepatřila.
No a pak jsem sfoukával svíčky a hodně si povídal s každým, kdo byl zrovna kolem. A chodil dávat pusy do vlasů svý holce, svý ženě, protože i přes to její viditelný štěstí bylo jasný, kolik sil a nervů ji tahle opulentní sláva musela stát.
Děkuju, Mášo
Děkuju mí přátelé
Ten okamžik, kdy jsem vás tam všechny uviděl a začalo mi docházet, co se děje, patří k těm nejparádnějším, který jsem zažil.
Děkuju moc