Dneska zatim takhle. Po dovolený jsem se probral ráno na budík celkem v pohodě, ale když jsem vyšel do horkýho dusnýho rána, padlo to na mě jak poklička. Jsem unavenej, unavenej… unavenej.
Emoci jsem využil k tvorbě (a následnýmu obohacení)
Po prvním kafi je to ale mnohem lepší. A připomíná to, doobjednat do kanceláře i domů matéčka.