Včerejší nečekaný večírek se do knihy rekordů nečekaných večírků s Mášou a Aid Kidem zapíše jako večírek, na kterém jsem neodpálil žádný brko.
Z másla, který jsem přichystal minulý týden z úplných zbytečků Kudlovské Marie, jsme totiž udělali těsto a z těsta jsem včera vyválel a vykrojil sušenky.
Těsto bylo moc dobrý.
Sušenky taky.
Kromě těch pár, co jsem spálil. Ty nebyly dobrý, měly trpkou a připálenou chuť.
Někdy v době, kdy jsem se jí snažil přepít mlíkem, došlo mi, že dneska asi nic víc potřebovat nebudu. Ještě jsem ubalil, pro jistotu, ale joint zůstal ležet na stole a odešel s návštěvou.
ráno jsem se vůbec nemohl vyhrabat z postele, pořád se mi trochu klížej oči
dole hučí magistrála a kolegyně klapou do klávesnic, občas cvakne myš, někdo přejde po chodbě
dneska budeme zkoušet přenos obrazu a zvuku, prosím pěkně, přes internet
jsem zvědavej
