Kolikrát ještě budu psát takovej status?
Ráno jsem vstal v sedm, usnuli jsme s roztaženejma závěsama, Marušku jsme přesunuli do postýlky. jsme unavení, po festivalu, po přejezdech, po tom krásným horským vzduchu nba Portáši, kterej tak lahodně voněl po mateřídoušce.
Na Colours to dopadlo dobře. Moc dobře. Tak, jak jsme potřebovali. Stálo to nejedny zatnutý zuby, kejs, kterej jsem naněkolikrát sháněl minulej tejden pro Tomáše N. zůstal v dodávce a jel zase zpátky do Prahy, to je nepodstatný…. slzičky byly… ale povedlo se to. A doteď k nám tečou ohlasy.
A je to dobrej pocit.
Ranní webex je za náma, čas pustit se do práce
Mám zbyteček červený tuše.
Je stará a smrdí. Poslední smrdutý kapeky si šetřim do mordy tadyhle strašidla z polí. Dámy a pánové, seznamte se, tohle je Lamohlav.
