… a najednou zjistim, že jsem objevil v konvičce ještě půl hrnku studený kávy, dolil si ji plnotučným mlíkem z lednice a teď ji, hořkou a krémovou, piju po malejch douškách a zálibně si u toho pomlaskávám
Takový to jsou dny a tejdny. Veselý, intenzivní. minulej tejden jsem se k internetu moc nedostal. Maruška měla rýmu, nemohla do školky a tak jsme byli buď doma, nebo na procházce, občas jsem zaskočil místy unavenou maminku Mášu u Jůly, nebo si zalezl a maloval. pomaloval jsem například celej paklík pohledů na černym papíře, vymyslel jsem si, že bych je mohl lidem posílat s nějakým osobním vzkazem normálka poštou. A teď nevim, za kolik. hehe. klasika. sebevědomí a matematika.
Hlavně ale pracuju na metr krát metr plátnech do Tančírny v Račím údolí, kde hrajem už příští, tyvole, tejden. ty už mám taky skoro hotový. takhle veliký, barevný, vypadaj jak takový podzimní ostrovy. těšim se, až všechna ta plátna uvidim vedle sebe pohromadě.
pořád stojim u linky nad tou troškou studenýho kafe s mlíkem. a vždycky, když se mi ta báječná sametově hořká chuť, připomínající pěnu z Guinesse, vytratí z patra, automaticky se trošku napiju…
Holky usnuly kolem devàtý všechny. takže jsem teď dvě a půl hodiny maloval a doposlouchal u toho toho George Arrr Martina. je možný, že Julie za chvilku Mášu probudí kvůli kojení. je to nevyzpytatelný s tím malým človíčkem. Nesmírně intenzivní, i hraniční třeba místy. ovšem parádní, hluboce láskyplný. A do toho se tím rozvětvuje a košatí i náš vztah s Maruškou, vlastně ty naše vztahy uvnitř rodiny… spousta intenzivních zážitků a myšlenek, který neni kdy zachycovat. jen občas takhle, když se člověk zasekne cestou za zubním kartáčkem.
mezitím jsem ale dopil tu kávičku a du.
dobrou