Večer mě únava vypnula v deset, Máša se z Malovic vrátila mezi třetí a čtvrtou. Kolem sedmý jsem Honzovi napsal, že nepřijdu do práce, Štěpánovi, že dneska do vlaku nenastoupím… a jinak jsem celej den vypnutej. Nanejvejš sedím na zemi a hraju si s Maruškou, nebo dělám pelech kocourovi. Ten se umí rozodpočívat, vezmu si ho jako příklad.
bejt doma s holkama je moc hezký, i v tý únavě
těžký je pro mne odhodlat se nejet do Banátu a místo toho fest odpočívat… všechno k tomu míří, mý tělo, mý zkušenosti, blízcí, příbuzní.
Vzdát se těch dvou hraní a zážitků a setkání je pro mne ale mnohem náročnější, než bych čekal
můj under dog štěká:
Stejnak seš sračka, že to nedáš
můj top dog kontruje:
Jestli zejtra večír pojedou kluci z děčína, zatneš se a vydržíš to. Je to jenom dvanáct hodin autem, vyjedeš ve šest večer, dorazíš v šest ráno, skoro jak vejlet na Continuo, můžete se střídat
Ještě, že tu mám tohoto báječnýho kocourka.
ten v tuhle chvíli neříká nic a tiše vrní
ZATÍM NA JINÉM MÍSTĚ:
vlak míří na Brno
tam přistoupěj Ghost od You, s kterýma jsem měl jet v kupé.
Jupé