Autor: Jakub König

Máša se vrátila od zubaře v půl jedenáctý a bylo vidět, že jí je zle. Celá čelist, ukazovala mi se slzama v očích, mě bolí. To jsem vůbec nevěděla, že může něco takhle bolet.

Maruška začala natahovat.

od Honzy mi přišel k úpravě mail od novýho generálního. A i když Honza jistě chápal, že a proč zůstávám doma, odepsal nezvykle stručně:

ok. ten mail je důležitej.

první verze odevzdaná, Maruška spí vedle spící Máši. Ukolébal ji můj konferenční hovor ohledně propagace dárků. Myslim, že tahle parta pracovníků, takzvaní studení čumáci, mě maj za úplnýho trotla.

a když jsem často svědkem, jindy hybatelem našich společných opulentních nesouladů, občas jim musim dát za pravdu.

moje podvědomí je zjevně nemá rádo a tak na schůzky neustále zapomínám, nebo chodím pozdě, nebo si chudák Máša musí nechat rozvrtat čelist, nebo je potřeba důležitej mail

uf, fu

včera jsem si kreslil zvířata a pak doupravovával hudbu pro Americký bohy. a opatrně začal s další knihou, pro kterou jsem si nasamploval slavný českolipský klavír a která by měla být hotová do konce týdne. Často a rád používám zvuky, nebo jejich části. Puštěné opačně a pak zase správně.

když si vyberete tón a napřed si ho zkopírujete pozpátku, v určitej moment přiložíte popředu puštěnej záznam, tak, aby se oba kousky dotýkaly v centru samotnýho tónu.

A uděláte takovou vlnu

uf, fu

například

a teď zpátky do práce. Některý dny jsou fakt neuvěřitelný. Zvíře vešlo do ulic, hrdé a majestátně krásné.

 

v průběhu odpoledne se mi podařilo zjistit, že mi tedy někdo nejspíš očóroval heslo na Facebook a reklamu tam zadal.  a když jsem ji ve čtvrtek vypnul, v pátek ji zase v klidu zapnul a čau
ulevilo se mi, že jsem to neudělal já omylem
udělalo se mi blbě při představě, že si někdo dal tu práci, aby si opatřil mý hesla a že se bez podezření zvesela pohyboval po mým facebookovým obyváku. a hlavně, že si na mě objednal reklamu za hromadu peněz…

řeším tedy s Facebookem, kde můj první dotaz odrazili odpovědí, že podle jejich obchodních podmínek musím zaplatit, co jsem si objednal. Tak jsem to zkusil znovu a prej se ozvou.

je to fakt nepříjemnej pocit
do toho jsem se dozvěděl, že připravovanej videoklip, na kterej jsem sehnal peníze a do kterýho jsem dal i další svoje, bude bohužel hotovej až po naší šňůře… takže před tím, než vyjedeme, nebudeme mít nic.
klip nám tím pádem nepřitáhne víc diváků, který by si koupil víc desek a knížek a tak pomohli alespoň kousíček klipu zaplatit.
primární je pochopitelně kvalita.
a tak jen pokrčím ramenama, protože co už dneska

mnohem klidnější a čistší hlavu
po rozhovoru se šéfem, každej měsíc tzv 1:1, to vypadá, že ze mě mají fakt radost, stejně jako z Highlighteru. že Honza chápe, že jsem toho taky spoustu nestihl, protože natáčení bralo mnohem víc času, než jsme mysleli…
a že jsou spoko. to je důležitý.
i pro ten můj loserskej pocit.

teď je čas to teda nějak všechno dohnat
další číslo časopisu Echo čeká na doplnění
tentokrát jsem alespoň obeslal všechny respondenty
takže snad zbejvá se jen připomenout a dohledat

vida, Kristýna už se mne na to ptá
tak jdu na to

ve čtvrtek večer jsme zastavili auto zase na tom strašidelným dvoře za Hraničářem. nestihl jsem odvozit věci z Lesa včas a tak jsme Marušku nevezli napřed do Lípy a účastnila se tak talkshow společně se svou maminkou.
Bylo to milý, taková talkshow. připadal jsem si hezky, na začátku jsem trochu nevěděl, ale pak se rozpovídal… a nocí jsme pak dojeli domů, Marušku uložilůi, nacpali se maminčinou buchtou a šli spat…

ráno jsem se probudil, posnídali jsme a Máša mne vyprovodila na autobus. cesta do Prahy byla slunečná a klidná, za chvilku jsem byl na Holešovicích, v Bullerbynu a pak už nás Aid Kidova kamarádka Martina vezla do Tábora.

V mým oblíbeným městě maj krásný divadlo a trochu zmatek v programu. nemohli jsme pořádně zjistit, kdo kde hraje… ale lidi přišli a byl to hezký koncert. jen mi vypadfávaly texty. je to občas honička, přepínat mezi kuchařem a zvířetem.
pak nocí domů, kde čekala Máša přišedší z díkůvzdání. po ldouhý době jsme byli doma jen ve dvou s koté… Maruška poprvý u babičky přes noc…
ráno jsme se probudili v jedešnáct, šli na dloooouhý brunch
a pak jeli do Lípy
zašli do čajovny
a v noci si lehli k té naší malé kočičce, která se ruzně špulí, propíná, vrtí a vykopává celou noc…

ráno návštěva spokojeného tatínka v Mimoni
a potom přezutí v Oknech
a do Prahy
… dlouhé kolébání, dlouhé usínání a ráno, pondělní ráno na talíři… jako z marcipánu. nemůžu se moc vyhrabat z postele, dlouze se vypravuju a nakonec doma nechváám peněženku i kartičku zaměstnance

a teď jsem tu
klapu do kompu
pořád je mi trochu šoufl od žaludku
někdy si přijdu úplně nevhodný púro tuhle práci, tyhle technologie, tohle století

zpátky k hudbě
zpátky k harmonii

ale ne
v takovejch situacích si připadám jako nevětší idiot pod sluncem
ve čtvrtek mi odešly z účtu asi tři tisíce, který se přesunuly na reklamu na Facebook…
řešil jsem to na svý zdi a vlezl i do centra pro reklamu, kde jsem si nastavil limit a vypnul všechno, co běží
jenže jsem (asi) vypnutí nepotvrdil a tím pádem odešla další částka, zatímco jsem přes víkend jezdil a vydělával a hrál a přezouval a cestoval…

dneska jsem konečně vypnul všechno, krátce poté co jsem si zrušil kartu
část peněz si  snad vezmu z popkladny Zvířete, který jsem tak vehementně zapropagoval… část mi zůstane jako jedna z investic

a hořkej, nepříjemnej pocit na patře a všude
díky bohu, že mám teď nějaký úspory a že jsem po nocích dělal i pro další klienty
achjo achjo
je mi z toho teď smutno a blbě

p. s.
fakt, že si vůbec nejsem vědomej změny výše reklamy na našem zvířecím účtu, mi k úlevě slouží jen napůl. Ale zrušil jsem si svou kartu a končím s propagací…
tak snad

p. p. s.
tohle jsou momenty, kdy bych šel pít. je to nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak se vnitřně přepnout, osvobodi od toho tíživýho pocitu vlastní hlouposti a viny…
zůstává mi teda velký štěstí, že teď pít nejdu

a to mi dělá trochu líp

p. p. p. s.
a teď jsem zjistil, že jsem za Zvířecí koncerty vydělal víc, než jsem myslel, takže to celé uhradím a ještě mi zbude… což mi dělá ještě o trochu líp
jako kretén si ale připadám stejnak

 

Včera jsme vyprodali prestižní Café v Lese a odehráli tam s Kittchen, Tomášem a Aid Kidem, koncert. A bylo to parádní.
Jsem opravdu hodně unavenej, snažim se zařídit tisk plakátů na příští tejden a zároveň pracovat a zároveň naplánovat večerní cestu do Lípy a Ústí nad Labem a čert ví co všechno v tuhle chvíli ještě dělám
Bylo to bezvadný
Moc mě to těšilo

• v pátek jsem byl doma a pracoval. nebo jak to bylo? ooo, to se mi to maže, kdy jsme to byli ráno u Amelie a já zkoušel pracovat, aby to nakonec vůbec nešlo…
  ale asi jsem byl v pátek doma a pracoval, ano, ráno jsem vyrazil podepsat smlouvu do Českého rozhlasu a do Tympana. Máša vypadala nedospala a malátně a tak sjem si naložil Marušku do mandee a vyrazil svižným krokem přes LEtenský sady, Revoluční, starý město, Václavák… nahoře na Muzeu všechno rozkopaný, totální hell a úzký lávky. Ale paní v Českým rozhlasu milá a z mladýho otce a miminka celá naměkko.
  Pak, uf, zase kolem Muzea zpátky a už klidnější cestou do Tympana…
  Po cestě zpátky do kopce na Letnou jsem si trochu spílal, že to byl větší vejlet, než jsem myslel… teď, o tři dny později, jsem za něj rád.
• večer jsem ještě neplánovaně vyrazil s Aid Kidem na uzavírání současných prostor Luncheonmeatu. A bylo to skvělý, hodně artificiální mlhy, měl bych si ten mlhostroj pořídit domů, i kdyby měl vydržet jen pár měsíců…
  skvěle jsem si zatančil na dub i na progresivní elektrárny, hezky schovanej ve vší tý mlze…
• v sobotu byl den, kdy mělo bejt hned několik věcí.
  – koncert v Tančírně v Račím údolí, kde na nás neměli dost peněz a my jim nedokázali dát slevu dostatečně rychle
  – zkoušky a velkolepé nahrávání v 3bees, kdy se zapomněli zmínit, že si za studio účtují běžnou cenu
  – dejchání v lesích, kam jsem měl možnost se na poslední chvíli přihlásit jako náhradník… a kam jsem nakonec nejel… protože je toho prostě hodněByli jsme nakoupit na trzích před Liberálem. Navštívil nás dědeček Kaděj usazený a usazující se ve Štěchovicích, řešili spolu s Mášou věci, naložili jsme mu nějaké drobnosti… a pak zase odjel zpět
• V neděli jsme se za ním vydali do jeho báječného sídla. Bydlí v rodinné ville po jakýchsi keramicích, na kopečku s výhledem na městečko a na skály za řekou. Odkudsi se nesl řev trenéra či otce z blízkého fotbalového hřiště…
  dům je zatím chladný a uklizený tak po chlapsku
  Jindřich topil v kamnech a to celý pokoj prozařovalo. Nejlepší by měl, kdyby mohl bydlet v místnosti s ohněm, ale má to vymyšlený jinak.
  Taky bych rád bydlel v místnosti s ohněm.
  Zatím to ale není úplně priorita.
  Ale rád bych.Máša se smekla na zmoklém prachu na dlažbě před vchodem a omlátila si koleno a navrkla kotník a vůbec to asi bylo hodně bolestivé. Zaslechl jsem z venku její volání a bylo to jako mikrozáblesk nějaký situace z dejchání, ze snu, z overnightu. Podle útržků zvuků jsem okamžitě věděl, že je něco v nepořádku.

  Je k nesnesení, že nemůžu ohlídat všechno. A bejt všude, kde bych byl třeba. Ani jako manžel, ani jako otec, ani jako člověk. Bolestivě mi to trhá nitrem. A nezbejvá, než to přijmout, jinak se utrápím. 

  Naštěstí nemá nic zlomeného. Jen to bolí. A přidává další náklad na záda tý holky, co jsem ji poprvý viděl fanfarónsky a na oko sebejistou, když ji přivedli do Boomerangu. Jak jsme jiní, že? Od té doby.
  A taky v lecčems stejní.
  V úžasu koukám na ty naše životy.
  Propletený kořeny
  Větve
  Stromy

zejtrrra ráno musim jít do Českýho rozhlasu a do Tympana a na obou místech podepsat smlouvy.
Včera do noci, teda spíš dneska ráno, jsem dodělal část hudby k mý oblíbený knížce American Gods. rozpisy, jak už jsem zmiňoval, přišly nedávno. A tak jsem měl docela napilno. Navíc se dneska ukázalo, že některý kratší jingly tak useknou delaye, že je budu muset ještě  vytáhnout, zrekonstruovat a překopat…
což už jsem ale párkrát dělal
tak to snad stihnu

co například nestihnu je dnešní Kafka band s Amerikou na Nový scéně… budeme dotáčet nás veleúspěšná Highlighter (1200 shlídnutí druhýho dílu včéra)… a pak taky vyrazím na zkoušku kapely v Domě Techniků, což je takovej dům dětí a mládeže, kde jsem se, bůhvíproč upsal, spoluvést kroužek: mladá rocková kapela… nebo jak by se asi jmenoval. nevim o tom nic moc, jen že tam jsou tři kluci a že to máme napůl s Marasem.
oba jsme se divili, proč že jsme na takovou nabídku kývli.
asi něco důležitýho, řikám si teď…

No a pak bude večer
v PRaze se objeví Kaučuk, kterýmu se pokusim předat mikinu, kterou mi na recepci před tejdnem nechala Dájina kamarádka a kterou Dáje molžná nestihnu předat.*
A já teda předělám ty hudby a pudu spát
Zejtra pátek, pak víkend… kratička vnitrotýdenní dovolená nám udělal dobře… jen utekla, než jsme se rozkoukali. venku je krásnej podzim. vevnitř taky.
mám takovej zrychlenej dojem ze světa kolem. sotva vylezu z baráku, všechno se to pohybuje neuvěřitelnejma rychlostma kolem… lidi, auta, data, informace, obrazy…

žijeme v nesmírně dynamické době

Máme svý práva

Nároky

Tady jsme doma

Tady je to naše

 

Tohle je náš dům

Byli jsme tu první

Po těch před náma

Smetla je tma

A špatná doba

 

Ne jako dneska

Dneska je to horší

Komančové odtáhli

Neni komu krást pod rukama

Leda sami sobě

 

Kdo se obětuje 

za naše hříchy?

No?

Kdo?

 

Máme svý práva

Nároky

Na spasení

Na slušnej život

Copak chceme tolik?

Copak chceme tolik?

 

Sami máme málo

Furt nám někdo bere

Za humnama vlci

Na zámku straší

Pokladna vyjedená

Slyšim

Myši

 

Vyplašený

Nabíme vlkům

Cizí děti

 

Někde jinde

Metou 

Špatný časy