Autor: Jakub König

Dlouhý prázdný čas

byl jsem krátce nakoupit, vynýst kompost a kočičí bedničku. Taky jsem odbavil tu práci a víc.

Dokoukal jsem první díly Castle rocku, jednoho krále aRtuše od Guye Ritchieho a teď na střídačku chvilku píšu Vřeteno, chvilku rozvíjim v garagebandu včerejší náběry z T-Mobile, chvilku kreslim, chvilku koukám na Ostré předměty a chodim si pro studený pití.

myslím, že nadešel čas pro zmrzlinu. A pak asi usnu.

Venku zuří sluneční létíčko.

vděčně polehávám mezi kočkama na parketách.

Colu piju s ledem ze zálohovanejch plastovejch kelímků, co je vozíme na festivaly

Je dlouhý prázdný čas

děkuju za něj

volnej pátek

dneska mám, zdá se, volnej pátek
před půl hodinou jsem pomohl Máše snýst dolů do auta věci, políbil obě Marušky na čelo, vyšel se za nimi podívat ještě na Veletržní. Neviděla mne, soustředila se na řízení, narovnaná.
předběhl jsem tím ve vstávání svůj běžnej denní rozvrh, teď jsem normálně někde mezi vanou a zastávkou tramvaje. a není to jedinej rozdíl.
pár úkolů mám, ale jinak nikam nemusím jít ani jet, nemám plán na dopoledne, odpoledne ani večer.
to jsem dlouho nezažil.

kočky ležej, Foum na okně, Placka u dveří. Chladěj se.
Měl bych zavřít okna a zatáhnout závěsy.

Ale budu mít to srdce, chovat se rozumně?

Prahu tiskne vedro k zemi

Celou zemi tiskne vedro k zemi
Včera ráno, když jsme vyjížděli z Uherskýho Hradiště, už bylo vedro. Převčírem ráno, když jsme vyráželi tam, taky. V neděli, kterou jsme, stejně jako sobotní odpoledne strávili v ústraní u Amelie, bylo taky horko.

díky troskám svýho blogu vim, můžu si najít, jak děsný vedro bylo před deseti lety.  Jaký peklo to bylo před patnácti, kdy jsem zakládal blog. Pekelný.
Takže se tolik nebojim, že jsme ztracený.
Naopak, pořád mám dojem, že se sbírá něco velkýho a důležitýho a pozitivního.
Ale vedra a sucha jsou zlý.
A všichni jsou vypruzený a pod tlakem naštvaný.

Jeden konkrétní zpocenej člověk se má ale zrovna docela dobře. Koncert i vejlet do Kutný Hory byly parádní. A předvčerejší hraní na LFŠ bylo vyloženě parádní.
„Můj náš oblíbenej koncert,“ jak poznamenal večer mezi Hvězdou a Mírem  Ondra Mataj. Kontaktní, zpocený, na tělo, intenzivní.
Takový koncerty stojej za všechno to cestování a nepohodlí.

Máše dneska přišly knížky.
Hurá!
Skutečnost je, jako vždycky, oboustranná. Dobrá i špatná zároveň.

Nebo spíš takhle:

skutečnost je prostě jaká je. Znamínka dobrá, nebo špatná, přidáváme až my. A ty znamínka často záležej víc na našem smýšlení, než na skutečnosti samotné.

Akční hrdina

Včera jsem měl svátek. A byl to dobrej svátek. V práci jsme dělali zajímavou věc a dařilo se nám. Všichni se na dva animující chodili koukat. A večer jsme s Mášou a Mařenkou prošli stmívající Stromovkou, jsou to takový čistý radosti, maličký, běžný, obrovský, bazální zároveň.

Dneska už jsem byl na jedný schůzce, druhá začíná za deset minut. Trochu jsem zapomněl a trochu vypadnul z přípravy večírku, kterej začíná dneska ve dvě na Strakonický a kde bych se měl stavit. Jenže taky musim stihnout spoustu úkolů, takže sebou budu muset mrsknout. Jako takovej akční hrdina kapitalistický práce. Dneska mě to ale zatim docela baví.

Povíme si ve tři.

Zejtra hrajeme se Zvířetem v Kutný Hoře, budeme začínat stejně, jako zatmění měsíce. Těšim se.

Horko v Praze

Ráno mě budík budí v sedm a já si říkám, jak je bezva, že nemusím vstávat. Během snu jsem se asi nějak přenesl do pátku, nebo do víkendu, těžko říct. ale jak se mi pomalu vrací vědomí, koumkám, že je vstávat třeba a tak vstávám, hrabu se z postele, MArušky spí, stulené u sebe.
Kocour mne doprovodí na záchod a vyskočí na vanu, kterou si v rychlosti napouštím na krátký odpočinek… při holení si málem uříznu hlavu,  na bradě se mi něco klube, sakra, je mi čtyřioct, alespoň ty jebáky už by mohly pomalu zmizet.
Vyrážím a sluníčko v Letenskejch ulicích ještě poskytuje spoustu stínu. scházím k výstavišti, pochvaluju si pro sebe, jak krásný to je, jak krásně je.

TEĎ ODPOLEDENE JE SLUNCE NEMILOSRDNÝ.

Animujeme v práci. Je to super, jde to ale pomaličku. Potíme se u toho s mým kolegou Bolkem. Animace se pozvolna líhne. Snad bude fungovat.

 

Jedničky nahoře

Mařence rostou další zuby. Má chudák zvýšenou teplotu a celý večer proplakala, profňukala a nemohla usnout a zabrat. Choulí mě ta silná něha a láska k tomu mrňouskovi, zvlášť když se takhle trápí, ani chudinka neví, čím to je.
Nošení, pohupování, kolíbání, slzičky a nakrčený čílko.
A pak to tichý pochrupování, když to naše zvířátko konečně zabralo.
Pořád jsem úplně u vytržení z toho zázraku našeho miminka.
Vděčnej, tichá radost hoří v srdci

Dubček

Posílenej nedávnýma ponorama jsem doufal, že se mi povede držet otěže zvířete pevně v rukou. Že to půjde snadno.
Není to ale samosebou tak jednoduchý, jak bych si přál. Když dojde na rozhodování, málokdy mám k dispozici všechny informace, čas na rozmyšlenou, vnitřní jistotu, že je mý rozhodnutí správný. Těsně před koncertem na Colours jsem takhle rozhodl jednu aktuální při a málem jsme byli o člena chudší. A přede mnou teď stojí dilema, nebo já teď stojím před dilematem.
Dilematy.
Je to na mně, najít si v sobě klid a všechno si správně promyslit. Nakolik bych měl bejt přísnej. Nakolik chápavej. Nakolik bych měl jednat podle prvnotních instinktů a nakolik taktizovat.

Nečekal bych, že si, při vší tý snaze pokračovat rovně k sobě i ostatním, začnu připadat jako nějakej Dubček.

1968: Dubček v čele KSČ symbolizoval naději, nedokázal ji však naplnit (iDnes dnes)

A to vůbec nezmiňuju všechny, kteří si myslej, že bychom na Colours vůbec neměli hrát.
Jakkoli to převracim v hlavě, pořád stojím za svým rozhodnutím.
Politika není jediná cesta, jak se porovnávat se světem.
Hudba je silnější, než propaganda.
Kdokoli chce udělat něco dobrýho, měl by udělat něco dobrýho, místo toho,  říkat ostatním, že dělaj blbě to, co dělaj.

Dělá to ze mě Dubčeka?

Zpátky u stroje

Kolikrát ještě budu psát takovej status?
Ráno jsem vstal v sedm, usnuli jsme s roztaženejma závěsama, Marušku jsme přesunuli do postýlky. jsme unavení, po festivalu, po přejezdech, po tom krásným horským vzduchu nba Portáši, kterej tak lahodně voněl po mateřídoušce.

Na Colours to dopadlo dobře. Moc dobře. Tak, jak jsme potřebovali. Stálo to nejedny zatnutý zuby, kejs, kterej jsem naněkolikrát sháněl minulej tejden pro Tomáše N. zůstal v dodávce a jel zase zpátky do Prahy, to je nepodstatný…. slzičky byly… ale povedlo se to. A doteď k nám tečou ohlasy.
A je to dobrej pocit.

Ranní webex je za náma, čas pustit se do práce

Mám zbyteček červený tuše.
Je stará a smrdí. Poslední smrdutý kapeky si šetřim do mordy tadyhle strašidla z polí. Dámy a pánové, seznamte se, tohle je Lamohlav.