Autor: Jakub König

teď jim řízek a koukám, já mám vlastně blog

– od pondělí do čvrtka jsme byli s Tomem a Kittchenem u Kalle na statku a točili dlouhatánský jamsession, který by se mohly stát základem nový desk\y. ale taky nemusely. věnovat se hudbě bylo fantastický. bejt bez děvčat bylo smutný. i takový pohodlný stran spaní a jídla a toho, že pořád jedním okem nehlídáš tu malou makronku

– Maruška měla včera křest v kostele v Trojické ulici, pokřtil ji kněz Ladislav Herián a já na křtu hrál s Terezií Kovalovou. Přijela i babička z Lubnice a moje maminka, která hned po křtu zdrhla na bus. Bylo milé všechny vidět. Jdu dojíst poslední křtní řízek a zase si převzít MArunku, poté, co ji Máša nakrmí pohankou…

– museli jsme dnes na poslední chvíli oželet Filipovu Sweatlodge

– zítra budeme hrát s Aid Kidem v Budějovicích

v pauze koukám na Alzu, přišla mi podvodná SMSka napřed, že můžu vyhrát iPhone X, málem už jsem vyhrál, ale probudil jsem se. Rovnou ale kontroluju i svoji reklamaci, přijde mi, že už by tam mohla bejt třeba měsíc, tudíž se mi brzo vrátí…

a přitom jsem ji zadal 27. 4.
takže před tejdnem, úpim

Pak se podivám do kalendáře
a dojde mi, že to skoro čtrnáct dnů přeci jenom bude

specifikem hustýho času je bezčasí
jako by bylo úplně jedno,
kterej rok se píše
kolikátýho je

platí roční období
a prezidenti

a Maruška
jestli spí
nebo nespí

po proježděným víkendu útlum
Máša s MAruškou nakonec do Mariánskejch Lázní nevyrazily, jel jsem sám. Taková americká nebo kanadská návštěva, jak by řekl Mášin táta. jedeš stopadesát kolometrů ka kamarádovi na kafe.
My si opekli buřty a jedli grilovanej chřest a já pil nealko a ostatní alko, Tomáš s Kamkou vypadali spokojeně, Anička se za chvilku ztratila a Markétiny kamarádky  Martina a Ivana povídaly, hezkej večer to byl.
Pochopitelně se mi stejskalo po holkách a tak jsem dopoledne a kolem jedné už zase parkoval před barákem.

JSem unavený a trochu bez energie. Potřeboval bych se víc věnovat skutečný práci. Což mi připomíná, že mám v telefonu rozdělanej takovej zvláštní track z českolipskýho klavíru, že si ho pustim a sjedu si pro kafe…

Mentálně už mám tak jednu odpoledne… dneska ten časy teče pomalu

V pátek ráno nám volal brácha Jirka z Novýho Zélandu a bylo to super. Na chvilku jsme se i viděli a úplně se mi po něm zastesklo. Jak tam tak sedí na tom rohu toho novýho zélandu. Všude kolem tajemný mystéria, aspoň kurva Pána Velryb by si moh pustit.
A Atlas mraků, i když ta hluboká budoucnost budou spíš ještě nějaký tropičtější  ostrovy, než Novej Zéland…
Každopádně by si měl načíst celýho Mitchella, jednak je to super čtení a jednak ho to bude bavit, až mu docvakne, co ten chlap se svejma románama dělá…
když jsme dotelefonovali, vyrazili jsme na vysočinu
***
na vysočině jsm strávili dobrej čas, trochu bděli, trochu spali, dost se procházeli bosí a povídali si s kamarádama. Dvě bílý vědmy laskavě dohlížely, aby se polívka, jak se řiká, metaforicky, míchala správným směrem.
***
v sobotu jsme přejeli do Jihlavy, ubytovali se ve velkoryse pojatým apartmánu a pak se dobře najedli v restauraci s opravdu svérázně protivným číšníkem. Mařenka mě celýho polila nealkopivem. Ale uschlo to, než jsem šel do divadla.
Pro hru Jeden život jsem nakonec zhudebnil dvě básně Jana Zahradníčka. Aid Kid je rozvedl do krásný hudby pro nesmírně smutný představení. Seděl jsem sám v loži a bylo mi z toho teskno.
Pak jsme se s MAruškami a místama s Aid Kidem procházeli centrální Jihlavou.
A pak jsme šli spát.
***
V neděli jsem nás a Marušku Puttnerovic a Aid Kida převezl do Prahy… doma jsme si chvíli odpočali a pak jsme vyrazili to naše kvítko odvízt k babičce do nového bytu. A pěšky od Náměstí Míru kolem mrtvý Mrtvý Ryby a za nemocnicí na Karlově náměstí.
Protli jsme naněkolikrát zavedený trasy a důležitý místa tohoto i několika z mejch minulejch životů. Jako špízová jehla.

Špíííízzzzz

Ladislav Herián sloužil mši na kostelní zahradě v Trojické a bylo to krásné a neokázalé a tak blízko bohu, jak si dokážu u klasické křesťanské bohoslužby představit. Zní to nafoukaně, ale nemyslim to tak. Ani trochu.
Moc se mi ten čas líbil, líbilo se mi, jak zpívala vokální kapela Accamen, jejíž členové mi přicházeli v různých částech bohoslužby neuvěřitelně povědomí.
To už se mi ale trochu motala hlava ze všech těch předchozích cest a zážitků.
A tak jsme jeli vyzvednout Mařenku.
Kvíteček líbezný.
Domů jsme tramvají dovezli.

když se dostanu k vrku a seriálu
v půlce neudržim oči
dobrou

• minulej tejden přišly vánoční magentový tenisky. kolegyně mi je vyzvedly a v pondělí jsem je měl v krabici na stole. jsou mi úplně pevně, zajímavej druh moderních běžeckejch bot. asi je dobrej nápad v nich chodit doma nějakej čas… tak, jak to dělá třeba Krystýna, která v nich třeba běhat nehodlá…
•  taky jsem měl schůzku s Richardem Cholevou. Pro Club-Mate budu dělat hlavně obrázky a drobnosti, budu pro ně ale dělat pořád a za míň peněz. Hehe. Zní to jako nesmysl, ale já z toho mám radost.
• Máša měla v pondělí moc hezkou malou oslavu narozenin. Částečně vbenku na dvoře a potom vevnitř, přišla Jindřiška, Mášina maminka a Michal… jedli jsme, pili, hodovali, Mařenka do toho předváděla, jak vypadá krása a roztomilost v jediném rozmachu
• V úterý jsme vyjeli na velkou návštěvní cestu. napřed do Mimoně za tatínkem, který vrká s tou naší holubičkou, společně s náma zpívá paci paci pacičky a vůbec, je celý rád z té své vnučky.
• Pak maminka v našem velkém bytě, srbský fazolový rendlík a závěs v ložnici, který dělal tlumené mechové světlo, když jsem Mařenku na půl hodiny uspal. Honza Suchý, který odešel z ČSA před dvěma měsíci, mi v tom bytě překvapivě vůbec nechybí. Je pravda, že posledních pár let byl vlastně buď pryč, nebo zavřený u sebe v pokoji u počítače… maminka vypadá, že to nese statečně a vlastně docela dobře.
• Babička, teta i strejda Klášterští jsou taky celí rozveselení. Kam to naše děcko přijede, tam dělá dobrou náladu. O prázdninách bych chtěl do Lípy jet na pár dní. Chybí mi jen tak courání, navštěvování kamarádů a vejlety po okolí. Těším se.
• O co je Mařenka roztomilejší mezi svými obdivovateli, o to byla náročnější zpáteční cesta. Doma zaparkujeme na přeplněné Letné a jdeme domů.
• Včerejší den uplynul a puknul jako mýdlová bublina, zazrcadlil v barevným filmu nebe a plop, večer jsem usnul při usínání a ráno se vzbudil při probouzení. Teď jsem tu. V sedmym patře. Spal bych.
• Posledních pár dnů mezi svátky se budím s myšlenkou, zavolat do práce, že mi není dobře. A zůstat doma s holkama. Vlízt si za nima zpátky do teplý postele. A pak v klidu připravit snídani a pak jít ven.
• Flákal bych se.

Jsem na vítání občánků, první části uvítacího dne v T-Mobilu, kterou má moje oddělení na starost. Příště budu místo kolegyň Jany a Kristýny třeba klidně já. Tak si moc nekreslim a sleduju.

kromě dojemnejch míst v reklamách, jako byl teď třeba velkej pěveckej flashmob z roku 2011 z londýnskýho letiště Heathrow, takovej ten, kde mezi zaskočenejma lidma začnou najednou zpívat muzikálový profesionálové. Třeba když takovej tlustej černoch v honosném arabském rouchu začne zpívat I am the passenger a sbor se přidá Na na na na nananana, to pak kreslim jak divej a slzy mi rozpíjej ješte nezaschlou tuš.

Vyplašení nováčci kolem

nejistě pokukují kolem.

 

Včera měla Máša narozeniny.
Někdy minulej tejden se ukázalo, že se uvolnilo místo na semináři Maitri dýchání, což se dá brát jednak jako náhodička, jednak jako doporučení… a tak jsem měl včera první volnej den s Maruškou.

Když byla děvčata nemocná, mám dojem, že jsem si to vyzkoušel dostatečně. Ale přeci jen je to speciální příležitost, když se nemáte ani jít kam poradit ani se přeptat ani na chvilku nechat podržet…

A bylo to bezva. Intenzivní, plný do poslední chvilky… ale fakt moc hezký. Co tři hodiny jsem připravoval pokrmy a pak tu naši profitrolku sytil, hrál jí na kytaru, přebaloval, dával napít, zvedal ze země, pokládal, venku jsme byli, společně jsme potkali Katarinu Valentovou s jejím synkem Felixem (?), celej dlouhej den jsme prokodrcali a večer mi dcerunka usnula v náručí při sledování The Terror.

Smontoval jsem věšák k přivrtání.
vložky do Kallaxu jsem zatím nezvlád, IKEA moc montovat s miminem nejde.
Aspoň pro otce na mým levellu.
Ale mám velký plány.

Máša se vrátila až za tmy, unavená, plná zážitků.
Povídali jsme si a jedli narozeninovej dort od Punk Rock Cakes, kterej jsem accidentally koupil v sobotu na farmářských trzích na Kulaťáku od svýho kolegy z práce, kterej na mě volal Lukáši, Lukáši…
a kterej si mě získal právě tartaletkou (ať se to píše jak se to chce psát) a makronkou zdarma.