Autor: Jakub König

Táta je tady

Když přijdu domů, otevřu dveře do předsíně, kde je to někdy voní jídlem z kuchyně nebo kávou nebo vypraným prádlem, jindy je trochu cítit kočičím záchodem.
Podle hluku se snažíám uhodnout, kde jsou holky.
Někdy hospodaří v kuchyni, jindy v koupelně, jindy jedna druhou uspává v ložnici. Když jsou holky alespoň částečně v obýváku, mám možnost nahlídnout, jak si Maruška hraje… a pak Máša řekne:
táta je tady
A Mařenka se napřed podívá na ni. A pak na mě. A pak se usměje.
A celej svět se může jít klouzat.

Včera jsem viděl, jak má Máša unavený oči… v ruce jsem držel papírovou tašku s dárkem k jejím brzkým narozeninám, na dvoře na mě čekal Matěj s Jirkou Horenským kvůli klipům… takže jsem trochu zmatkoval.
Ale pak mi Máša Marušku přinesla ven, chvíli jsme ještě povídali ve vnitrobloku a pak jsme se přesunuli do OKA, kde jsem se potkal s Petrem Koubkem a Norou Eckhartovou, kterou znám víceméně jen ze Sebedráse. Nora čekala, až jíá přivezou knihu ku křtu, na ni čekal zase Petr Koubek a na něj jeho syn Vítek. Když knihy dorazily, vyšli jsme, dva tátové s kočárama, do letenskejch sadů a courali tam dobrou hodinku a půl, než byl čas vyrazit ta naše potěšení nakrmit…
Bylo to moc hezký otcovský odpoledne…
Celej svět se klouzal

Anihilace s legrací

Dělat hudbu ke knížce na mobilním telefonu po cestě do práce, to mi přijde opravdu ekonomický využití času…

vidite sami, jak se ta věta kroutí… hudby a knihy a ekonomika času…
zkrátka mám radost, že jsem objevil další možnost, jak propojit tvorbu se svým životem i v čase, kde jsem to považoval za nemožný. a kde to vlastně dřív taky trochu nemožný bylo, jelikož dřív si člověk mohl tak akorát kreslit, nebo psát. případně komponovat v hlavě. pokud byl Mozart. nebo Beethowen.

stejnak, ti chlápci tehdá vůbec nepřemejšleli o písničce jako o relevantním hudebním žánru. hehe. ti by dneska koukali, až by na ně vyrukoval nějakej dramaturg, že jim to lidi přeladěj na Evropu 2…

Každopádně je ta práce na telefonu v metru díky bluetooth sluchátkam další otevření dveří.  Převčírem jsem to všechno odevzdal a teď se mi trochu uvolňujou ruce. Do pátku musím dodělat snad už poslední Nomády.

Máme doma krásný večery. Marka je poklad.
Usmívající se, blinkající, žbrblající poklad.
Po nocích se teď občas budívá.
Ráno jsem myslel, že nevstanu a přiusnul jsem ve vaně. Už chápu tu neuvěřitelnou schopnost dospělejch lidí, usnout kdekoli. Jako malej jsem tomu nerozuměl. A jako větší si pak myslel, že mě se to netýká.
A ono vidiš.

Sucho v čočkách

Kontaktní čočky jsou senzační vynález. Jsem rád, že mi dlouhou dobu přišlo nepředstavitelný, dotýkat se prstama oční bulvy a tudíž jsem se zkoušení čoček bránil. Protože teď si to užívám dvojnásob. Za každej koncert, na kterym mi padaly brejle ze zpocenýho nosu a uší na zpocenou podlahu spoře navštívenýho klubu, se teď raduju dvakrát.
Jen se mi často stane, že si zapomenu roztok, nebo pouzdro na čočky, pouzdro s čočkama někam založím… atd
Teď nám došel roztok. Už třetí den se holedbám, že ho zajdu koupit, ale vždycky na to zapomenu. Takže čočky máchám v čim dál menší kalužnice roztoku, co nacházim po prázdnejch cestovních flaštičkách. Když jsem je dneska ráno lovil, byly vláčný už jen vší tou vypitou tekutinou, ale kolem bylo sucho.
Musel jsem myslet na hostie, jak křuipaly, když jsem si je nasazoval.
A teď v práci mrkám jako kur

Včera večer jsem dodělal hudbu k audioknize
Mařenka v noci dost pláče, přes den prej místama taky… dost se ale taky směje a dělá chytrý obličeje. Laskonka líbezná.

až se pondělí zeptá, co jsem dělal o víkendu

  • v pátek dopoledne urgentní práce z domova, jinak parádní den s děvčaty, procházky po stromovce a různé jiné báječné rodinné aktivity. večer moc hezký Večírek Osamělých písničkářů v Kaštanu. Jan Burian se svými přáteli si v šatně vypráví o Šostakovičovi, podvodnících a klavírních improvizacích.
  • v sobotu procházky, ráno cesta na farmářský trh, káva, brownie, fantazie. Běhání s Jirkou Fiksou, taky si povídáme o Šostakovičovi a Stalinovi navrch, velký půlmaratonac asi po třech kilometrech umdlévá a kráčí zvolna, ale je rád…
  • večer cesta s Honzou Rejžkem a Zarou Medunou na festival Půdah do Borový u Poličky. Hele festival super, vstup v maskách super, nádražní budova a koleje, po kterejch se asi přes den jezdí, ale v noci nic. nedaleký bytovky a kravál do noci, celý to působilo důvěrně bezčase… hrálo se mi dobře, ale lidi hladověli po beatu, to nebylo jednoduchý saturovat… ale bylo to dobrý. zpáteční cesta byla dlouhá, dlouhá, dlouhá, pořád půl druhý a najednou čtvrt na pět…
  • v neděli jsem se vzbudil tak akorát na odjezd na zkoušku. celý dopoledne i po obědě připitomělej, naštěstí nám to ale se zvířatama opravdu jde. je vidět, že to hraje, že ta kapela funguje a dejchá. takže i když bych neděli nejradši strávil s holčičkama v bazénu u svýho strejdy na zahradě, tohle vůbec nebylo špatný. vzhledem k menšímu množství se mi dařiolo všechno vést a řídit, časově to klaplo taky… kolem šestý jsem byl doma jako na koni… trošku jsme poodpočívali a pak večer ještě s Aid Kidem drhali…
  • Mařenka ráno lozila a nespokojeně se vrtěla, než nás oba vzbudila. pak  se rozsvítila tím nejnádhernějším úsměvem a bylo vymalováno.
  • Zpětně se ukázalo, že ten muž, který hrál zády k publiku s Godspeed You Black Emperor v Arše, byl Pavel Zlámal, kterýho jsme v Arše krátce potkali. Haluz.
  •   Těším se na klidnej příští víkend a klidnější tejden. Už zase skoro měsíc bez pořádnýho odpočinku, musim nám vyšetřit dobrej čas. Jupijou.
  • Léto se pomalu rozlejvá do jara jako tuš do plivance.

Vraná

Na konci léta 2014 jsem vzal Mášu na vejlet do Neratova a pak ji odvezl k babičce na Šumnou. K tý, co jsem u ní včera holky vyzvedával.
Zbylo mi pak z toho volný odpoledne a noc ve Znojmě a já se seznamoval s tím novým městem. Sešel jsem od Kaplanky dolů po všech těch terasách k Obří hlavě, dal si pivo a křidýlka a fajfku… a sešel dolů k řece a po betonovým korytě došel kus pod přehradní hráz.
Do sešitu jsem si tehdy napsal prvních pár vět básničky, která se pozvolna rozrostla v povídku a nakonec v knížku, kterou jsem chtěl Máše dát na Vánoce, ale dopsal jsem ji taktak k narozeninám.
A jako zatím u každýho psaní se mi k tomu hned v hlavě líhla hudba… a z tý hudby vznikla krátká deska, sesazená záměrně do jednoho tracku.
Knížku má
Máša doma v knihovně.
Písničku / desku si můžete poslechnout tady:

Godspeed You Black Emperor, LSD a dobré ráno

Já jdu dneska slavit narozeniny LSD na Godspeed You! Black Emperor (CAN/ Constellation) + support do Divadla Archa a rád bych mu popřál důkladnej a obsáhlej výzkum a moudrý a zodpovědný spolupracovníky. Myslím, že možný objevy, by mohly přinýst stejně užitku, jako, dejme tomu, výzkum vesmíru.
 
A sobě přeju parádní koncert, jupijajou, to se moc těšim. Minule v Lucerna Music Baru to bylo strhující. Což mi připomíná, že bych si měl vzít špunty do uší.
 
Taky jsem se v tom LMB tehdy nevědomky potkal s Mášou i Aid Kidem…
 
Všem ostatním přeju krásné ráno a dobrý den

Dvakrát Dobrý večer dva

Jak řekl Aid Kid, když do tmy plápolal ten obří oheň: další z tvejch zhulenejch nápadů, co se povedlo zrealizovat.

koukal jsem na to a řikal si, že jo. Byl to tehdy náročnej den. Těžká příprava, shánění peněz, vymejšlení, kreslení, organizování. Tahání větví. Přetahování se o místo. A zima, zima, zima.

jak ale do tmy nad Cechem svatého Vojtěcha šlehaly plameny, všechno tohle bylo jedno. Další z obrazů v mý hlavě, který vyplul do reálnýho světa…  aby za chvilku zase zmizel v plamenech. Mám velký štěstí.

K písničce Dobrý večer 1 ale vznikly ve stejnou dobu klipy dva. Přesně v intencích toho, čemu řikám znamení.

původní plán byl připravit na Dobrý večer 1 video z našich projekcí. Dlouho jsem o něj Lindu prosil a pustila se do něj ve chvíli, kdy Jirka Horenský rozjel přípravy na natáčení Dobrý večer 3.

zvolená kamera a čas a čert ví, co všechno, nakonec můžou za to, že se klip na Trojku posouvá na podzim… a natočenej materiál se hodí jen a jen na jedničku. Do toho dostříhala Linda parádní video.

A tak máme dva klipy na jednu písničku. Neni to ekonomický, co se týče naší strmý cesty za slávou, dělat podobný věci nás na ní asi vzhůru neposune. Ale je to krásný. A je to rrradost. A je to hudba. Práce, na který záleží. A tak vám sem rovnou přidám i Lindino video, ať si ty mantřičky můžete pustit s obrázkama podle svýho gusta. Užijte si to.

 

On the road(show)

Po cestování na šňůře pokračuju v cestování pracovním. Včera odpoledne jsem se pěšky vydal z mrakodrapu Telekomu do mrakodrapu hotelu Lindner. Z patnáctého do třináctého.

dovlekl jsem se na pokoj úplně vyždímlej a bez víry ve svý pracovní nasazení a jeho smysl.

odloučení, od dvou Marušek, který mne trápilo už během koncertů, se teď vyšplhalo na nepříjemnou úroveň… seriály nefungovaly, televizní pořady jsou fakt strašidelný(dívali jste se na to teď někdo? To je přece úlet?), nakonec jsem si nakoupil jídlo, osprchoval se a když se za oknem město zatáhlo do tmy, pustil jsem se nakonec do hudby k Anihilaci.

to mi šlo a dělalo radost a pochybnosti jsem neměl žádný. Starý známý pravdy.

Teď sedím na obří roadshow, která představuje novou firemní strategii. A je to hezky udělaný, mají tu kávu a pepsi, která chutná, jako kdyby nechali kamion stát několikrát na prudkým sluníčku.

Je to sieť, která je future proof.

Je to obří věc, taková firma. Odvykl jsem tomu pocitu smítka v nadnárodním kolosu.

Na druhý straně nám konečně vyšel novej videoklip. Řekl bych ale, že ten si zaslouží vlastní post.