V první řadě bych chtěl popřát další malé denní výročí oblíbené kapele 11:11.
Pak toho mám na srdci spoustu. To, že v pondělí budu poslední den minulýho týdne v práci, jsem sice očekával, ale teď už mi to přijde tak strašně dávno, co jsem tu nebyl, že mě to mate. Jestli vám ta věta nedává úplně smysl, musíte se s tím nějak vyrovnat. Všude je obscénní vedro a v tom se myslet prostě nedá.
I když třeba teď se mi kamarád františek vrátil od Etny a jemu to asi tak nepřijde. A kamarád Maras bude už taky z5 ze svých toulek po jižní americe. Tak ten asi taky nebude mít pro moje stesky pochopení. Ale myslím, že každej, kdo je teď třeba v Praze a pohybuje se po těch rozpálených ulicích mi za pravdu, ač nerad, dá. Da dá da dá.
Hned v úterý ráno, ne blbost, prázdniny totiž začaly už 28.7. večer tedy v pondělí. Byli jsme se Z. pozváni do Jazz Klubu v Železné (prý bude končit teď někdy… to není dobrá zpráva) na koncert hudební skupiny Shower Elephants , která doufám hned tak končit nebude, protože to je opravdu zábavná kapela se skvělou zpěvačkou, výborným klávesákem, saxofonistou a kytaristou a neodolatelným zbytkem. Tak, hlavně si to nikde nerozházet, žejo. Bane. Bane. Fakticky se nám to líbilo, škoda jen, že v železný je tak málo místa k tanci (možná proto to tam zavíraj).
Tak tedy. Hned v úterý ráno jsme se vzbudili, vzbudili jsme po telefonu i našho druga Štěpána a požádali ho, jeslti by nás neodvezl do Mirošovic, či jak se to kýho čerta jmenuje, no prostě tam, kde se z dálnice odbočuje na Tábor. V 11:15 jsme vyjížděli vstříc dalším dobrodružstvím. A už asi ve 12:30 nám na stopu zastavil Landrover s pánem co slouží u jízdní policie a byl na stounech a přijde se podívat do rock café. Začalo to pěkně. Trošku jsme zkejsli někde za Táborem v Olihni???, ale i odtamtud jsme se dostali a nakonec jsme za Pískem stopli obrovskou Scanii což je kamión jako blázen a ten nás dovezl skoro až na Kratochvíli.
V Kratochvíli je zámek. Na zámku se už sedm let, každé léto odehrává představení divadla Continuo. O něm jsem poprvý slyšel, když jsme s broskevema natáčeli videoklip, protože Perla, která v tom videu hrála hlavní roli s Continuem spolupracovala. To představení a workshop, které se každý rok už sedm let na Kratochvíli odehrávají se jmenuje Kratochvílení a řekla nám o něm pro změnu Lenka, která byla pozvána, aby obstarávala živou hudbu v průběhu celé té slávy. A protože jí onemocněl bubeník, pozvala Obršku z Brosq. Tak-že. Přilákáni všemi těmito lákadly jsme dorazili na Kratochvíli, sedli si ke stolku s mým tátou a Myshkou, kteří tu fungovali jako Obermajerovic řidiči a dali jsme si pár piv, vyprahlí po dlouhý cestě. Všimněte si, jak chtě nechtě musím dělat dlouhý věty, protože každá věc, která se tam udála byla napojená na spoustu jiných věcí a svérázně a všemožně se rozvíjela a zase jinde propojovala s věcmi jinými…těžko popsat.
Piva na lačný žaludek mi zamávala s hlavou a tak jsem představení vnímal v lehkém opojení, ovšem v úžasný náladě a bylo to překrásný. Bylo to přenádherný. Continuáci předvedli krásný vystoupení, Lenny nádherně zpívala. Úplně mě to dostalo. Když se pak ukláněli a já mezi nimi zahlédl i svého starého kumpána pardála a kamaráda Obršku, obě oči mi zaslzely.
Večer jsme ještě trošku popili na Švestovém dvoře, což je statek, který Continuo vlastní, a pak jsme šli spát na ubytovnu.
Opil jsem se tehdy hodně, si vzpomínám. Na Švestkovém dvoře fungovala taková samodomácká hospoda, kde jsme mohli dostávat pivo na jednotlivý herce představení, kteří tam měli svůj lístek.
Už před představením jsem do sebe nějaký tři piva nasoukal, pak jsem vypil nějaký po představení a pak si pamatuju, jak moc jsem chtěl další a další na Švečstkovým dvoře. A že se na mě Obrška tak trochu pobaveně a trochu nespokojeně kouká.
Nakonec mě Zuzka poslala do prdele a šla spát do stanu, kterej jsme si postavili na zatravněným dvoře. Já se doopil a nejspíš šel spát taky (poznámka 24. 10. 2017).
Ráno nás všechny strašně bolela kocovinová hlava (kromě myshky, tý bylo akorát blbě od žaludku) ale nakonec jsme to rozchodili a (tyjo hele já to urychlim) nakoupili, byli na divný polívce, hledali a vyzvedli PiRa, stopujícího z Oken, jeli na výlet do Prachatic, snědli romadoor, vrátili se z5 na Kratochvíli a těšili se na další představení.
Dalo by se říci, že už všechno znám a všechno vim, žejo, ale není to pravda. Jednak jsem byl nepoměrně vnímavější (to je na kocovině fakticky skvělý), jednak se od předešlého večera pilně zkoušelo a trénovalo a tak bylo představení jiné. Byl jsem zvědav jak to zapůsobí na PiRa, který to koneckonců viděl prvně a moc mě potěšilo, když se i na jeho jinak kamenné tváři, objevil náznak emoce. Prima. Táta, mysh a Ober odfrčeli do Lípy, Zuza šla spinkat do stanu a já s PiRem si dali ještě s Lenny procházku po okolí. A pak, plni zážitků, spát. A spát.
Ráno jsme dostali kávu, pusu a vyrazili na stopa směr bůhvíkam, hlavně někam směrem na Kroměříž. Ještě k této kapitole našeho cestování, chtěl bych poděkovat všem, co nám Continuo doporučili, co nám umožnili představení shlédnout, všem co v něm hráli a těm především i za skvělé přijetí a možnost strávit dvě noci v lůně jejich kouzelné divadelní společnosti.
Vyrazili jsme pěšky ve 3ch, pak Pira vzala nějaká paní a nás se Z nějaký pán. Setkali jsme se až kousek za Budějovicema, u docela velkýho města, který mi ale vypadlo z paměti. Řidič, který PiRa zrovna vezl, nás na jeho žádost nabral a pak jsme ještě tři auta jeli společně. Mezi Budějovicema a naším setkáním stihl PiR stopnout nějakýho němce, kterej ovšem za chvilku nabořil svou zánovní káru a tak musel chudák PiR lovit dál, to jen tak pro zajímavost.
No. Poslední náš společný vůz nás nechal skejsnout někde u obce Studený či Studená na Telčsku, já a Z jsem se odtamtud sice za hodinku a něco dostali ale PiR tam trčel dvě. Sraz byl v Telči, kde jsme povečeřeli a plni pološíleného entuziasmu jsme se rozhodli, že dostopujeme až do Brna za mým strýcem Medem, což se nám jako zázrakem na jeden zátah povedlo.
Díky holky, škoda že jsme na vás nesehnali kontakt, ale třeba aspoň Maňa přijde do Rock Café:).
Můj strýc Med: Když jsem byl malý again: Jednoho vecera jsem seděl u stolu s mým tatínkem a jeho dvěma kámošema. Oba dva byli františkové a nějak zrovna řešili, podle čeho se budou oslovovat. Napadlo je, že by mohly využít jmen světců. František soused přes plot povídá, že on musí být Fratnišek z Asisi, protože mu maminka řikala když byl malej: Františku, asisi ses posral.
Tak. A ten druhý, František, že prý bude medičejský. Asisi jsem si zapamatoval, medičejský jsem zkrátil na Med.
Strejda Med je jogín, pořád má veselou náladu, má syna Ondru, kterej taky vypadá, že má dobrou náladu, když ne pořád, tak aspoň většinou, a maj výbornej byt, kde jsme se vyspali a umyli a najedli a pripojili na net a podivali na film. Strejdo a ondro taky dík.
Druhý den ráno hádky o správný nájezd na dálnici, nakonec jsme jeli stejně blbě, ale vzal nás, zase všechny tři, fotbalista Ondra. V Ivanovicích jsme si dali pauzu a pivo a za chvilku už drandili se slovákem Radem do Bezměrova, kde večer začínal YP Sraz. Krásná cesta, přivítali jsme se s organizátory a jeli na obhlídku Kroměříže, večer dorazili Lipáci (tímto zdravím, bylo to překvapení) – párty, pifko, sem tam špek, ráno vstávat, prohlídka Kroměříže, luxusní koupání na Bajdě, květná zahrada, odpočinek pod stromem na vršku, návrat, párty, pifko, sem tam špek, ráno vstávat a jedem dom. Fotky z YP srazu stojí za shlédnutí zde
Ono se řekne dom. Jenže když jste v Bezměrově, do Prahy je to nějakejch třistapade a je vedro do úmoru že vám hlava padá a motá se jak při opici.
No, fakt to byl masakr jeden z masakrů největších. Navíc Zuze se parádně rozjela alergie, začla kejchat a prskat až jiskry lítaly. K
dyž jsme se po pěti hodinách dokodrcali do prahy, byli jsme tak hotoví, že jsme do teď spali a teď jdem zase spát. (jen pro přehled, teď je 14:09, zde je vidět, jak dlouho trvá psaní)
Dobrou.
