Z důvodu reinkarnace Vám odpovím na Vaše e-maily až po 14:00.
Rubrika: life in the office
vesmír
je píseň
v nekonečně
pomalým tempu
a vibrace a chvění
gigantickejch strun
vesmír
je píseň
všechno víří a tančí
a v uších ti šumí
srdeční metronomy
vesmír
je píseň
která v nás hoří
a kterou, když zpíváme
splýváme
s ní
„Poslala jsem ti tu železnici, teď se chci zeptat, jestli nemáš v hlavě nějakýho federála…“
Po všem tom
copywritingu zbyla jenom
nedůvěra
Prahu tiskne vedro k zemi
Celou zemi tiskne vedro k zemi
Včera ráno, když jsme vyjížděli z Uherskýho Hradiště, už bylo vedro. Převčírem ráno, když jsme vyráželi tam, taky. V neděli, kterou jsme, stejně jako sobotní odpoledne strávili v ústraní u Amelie, bylo taky horko.
díky troskám svýho blogu vim, můžu si najít, jak děsný vedro bylo před deseti lety. Jaký peklo to bylo před patnácti, kdy jsem zakládal blog. Pekelný.
Takže se tolik nebojim, že jsme ztracený.
Naopak, pořád mám dojem, že se sbírá něco velkýho a důležitýho a pozitivního.
Ale vedra a sucha jsou zlý.
A všichni jsou vypruzený a pod tlakem naštvaný.
Jeden konkrétní zpocenej člověk se má ale zrovna docela dobře. Koncert i vejlet do Kutný Hory byly parádní. A předvčerejší hraní na LFŠ bylo vyloženě parádní.
„Můj náš oblíbenej koncert,“ jak poznamenal večer mezi Hvězdou a Mírem Ondra Mataj. Kontaktní, zpocený, na tělo, intenzivní.
Takový koncerty stojej za všechno to cestování a nepohodlí.
Máše dneska přišly knížky.
Hurá!
Skutečnost je, jako vždycky, oboustranná. Dobrá i špatná zároveň.
Nebo spíš takhle:
skutečnost je prostě jaká je. Znamínka dobrá, nebo špatná, přidáváme až my. A ty znamínka často záležej víc na našem smýšlení, než na skutečnosti samotné.
První den po dovolené
momentum
Ačkoliv před sebou máme ještě kus práce, momentum se nám podařilo nastartovat a věříme, že v posledním mass loadu dodámě veškeré relevantní materiály, aby byl pro náš business náběh co nejhladší
FRAUD
á, někdy jsou ty rána hezký
a po cestě do práce se to překlopí a já před sebou zase vidím jenom narůstající seznam úkolů. mám dojem, že to snad ani nejde uhlídat, že když zvednu úkol, pod nim se hemžej další malý úkoly. tudíž je neumim všechny zvládnout. a tak se některý dny obávám, že je na mě moje mlčenlivá kolegyně namíchnutá, že se flákám a že jsem lempl, že si na mě kolegové ukazujou, že to je ten blázen, jak nestíhá, ale hlavně že si furt něco kreslí
někdy se bojim, že mě odhalej jako podvodníka, kterej jen ze zálohy pozoruje cvrkot v úlu, jako někoho, kdo ve skutečnosti vůbec neměl projít potřebnejma prověrkama, cizorodej organismus
dneska cestou na míting jsem se dokonce zabál, že mě vylejou…
a pak to zase přejde, dostanu se k práci, který rozumim, udělám si přehlednej seznam úkolů a jeden po druhým plním…