Rubrika: Nezařazené

seděl jsem pevně zapřený o matraci, jak pevně, mi došlo teprve, když se mne dotkly prsty té vysoké, bělovlasé, štíhlé ženy a někde kolem mé hlavy se rozlehlo ševelení, mrmlání a a další, trochu zneklidňující zvuky.
prsty bílé ženy se mne dotkly na zátylku, sevřely mi lebku, pevně a přitom s něhou… jemným tlakem mi zvedly bradu, hlava, jako by byla lehčí, jako by ji ty štíhlé pevné prsty vytáhly nahoru… a tím, jak přestala váha lebky působit na páteř, začaly se mi napřed k sobě stahovat lopatky a hrudník, jako by se otevíral, celej, jako bych se otevíral, žebra se s nádechem rozestupovala, ruce rozpažené, ramena osvobozená od vší tíhy…
to the light
hovořila mi blízko ve tmě do ucha ta bílá žena
to the light
a já se nadechoval
a nadechoval a otevíral
to the light, znělo mi v hlavě
to the light
to the light
to delight
to delight

v hlavě se mi ta slova spojovala
a vytvářela svý vlastní logický konotace
každej okamžik se otevíral jako květ…

to be delighted

cyklím se v heslech. Facebook mi po nedávným útoku nabízí reset hesla skoro pokaždý, když napoprvý netrefím to pátý nový. Většinou v rozepsaný konverzaci, kterej koncert se sestříhá… v metru je signál, takže přeheslovávám a řešim…

po fantastických a užitečných pátečních dýchacích ponorech přichází ukázkový plácání na mělčině. jak se blíží výlov, v síti zůstávaj najednou jen ty hlavní, nepříjemný úkoly. Uzavřít svý působení v Projektu co nemá nikdo rád. A dohledat tu posranou objednávku pro pána z Fotokoutku.

zejtra jedem do Bratislavy
na konec s koncem listopadu jsem se ještě neptal
ale čim dál víc se mi chce… to bude asi přeci jen tah těch silnejch nočních hlubinnejch proudů. večer hraju v galerii Prám na vernisáži. příští rok za to budu mít pronajatej ateliér.
ale to bude příští rok
teď je teď a mail, kterým jdu popíchnout své kolegy v Projektu, co nikdo nemá rád, žere duše a kadí vydejchanej vzduch
hehehehe

jinak se mi vede krásně. hodně času s Marunkou, zažívám i čekají mne moc hezký a radostný věci. jen v těch heslech se cyklím.

… trochu nečekaná zpráva o tom, že končím v T-Mobile jako zaměstnanec už klidně ke konci roku mi přinesla do života spoustu nový energie.
A otázek.

Co si teď počnu?
Znamená to, že bych se do toho přerodu na volnýho umělce měl pustit o půl roku dřív?
Neni to náhodou ideální situace?
Zvládnu to?
Nemám odejít už ke konci listopadu a na zbytek roku si vzít volno a psát knihu, která mi pomalu bobtná v hlavě, zatímco se rychle krátí čas na to, převést všechnu tu parádu do písmenek.
Mám začít diktovat do iPhone?
Že bych celou knížku nadiktoval?

Jsou to dobré otázky.
Jdu se podívat, jak je na tom Siri s diktováním.

v pondělí jsme měli moc hezkou zkoušku s Alaverdi. líbí se mi ta klukovská kapelní energie, tolik odlišná od těch našich ezohippie kruhů. líbilo se mi, jak se Marasovi hrálo na Kittchenovu kytaru a jak jsme si pak povídali v Oku.

převčírem Kaděj odletěl na pár týdnů pracovat zpátky do Kanady. v Kanadě už je marihuana legální. Skutečně bych si chtěl na starý kolena otevřít Cofeeshop?

Nebo bych chgtěl spíš na starý kolena cvičit jógu na dřevěný verandě, kouřit brka, poštět si desky a povídat si s kamarádama, co na tom budou s věkem a volným časem podobně jako já.

včera večer jsem byl s Maruškou, hráli jsme si, nosil jsem ji v manduce, zpívali jsme si, potancovávali bytem.
na konci Bá už řiká i c.
a ujde, uběhne, ukejvá se takových sedm, osm kroků.
a překrásně voní.
v noci funí v té naší společné posteli a rotuje a kope kolem sebe. ale už se tulí a když ji něco v polospánku probudí, udělá jí dobře, když si ji přitáhnete a ona se schoulí do klubíčka ve vašem podpaží třebas.

ráno jsem se vypotácel, šel vybrat peníze a zavolal si Uber směrem do Vinoře. mladý muž s cizokrajným jménem mlčel, bylo to příjemné. pak jsem v rychlosti převzal auto a vydal se na cestu na Roztyly. Nakonec to vůbec nebylo tak složitý.

dnes je škvrček
přišel k nám do kanclu pán, vyprávět, jak to je tady v tom T-Mobile blbý a blbější
dole ve sklepě probíhá konference, na který náš generální ředitel představí novou vizi
všichni se bojeje a firmou se šířej rumory, že vyhoděj snad víc lidí, než tady vůbec je

Uprostřed letu z práce a natáčení mne napadne zavolat do autoopravny a rázem je po spěchu. Auto vyzvednu ráno. Teď už zavírají.

Vystoupím tedy na Holešovicích a vklouznu do McDonalds, kde jsem před 20 lety startoval kariéru.

“Poprosil bych vás o dva cheeseburgery a jesli ještě děláte to kafe se zmrzlinou…”

“to NIKDY nepřestaneme dělat”, podívá se mi vážně do očí brýlatý mladík za kasou.

”leda, že by nefungovalo kombo,” dodá ještě temně.

Venku je modrošedé šero a vzduchem chladně voní podzim

 

mýmu bráchovi pankáčovi se minulej tejden narodila dcera. je to super. vítej do světa, punková pusinko. hodně štěstí, zdraví. to je báječný zpravodajství.
myslim i na tebe, bratře, těšim se, nejpozdějš na Vánoce, doufám, že tě slavení moc nezrichtuje

zase stejná story, to je jak předloni s Kittchenem, kdy jsem hrál dvojáky a trojáky a začal ztrácet a zapomínat věci ve velkým. Masku, pedalboard, kabely.

dneska jsem si zase nechal doma počítač, přesně stejně, jako naposled. Taky jsem vstal brzo, taky je čtvrtek a ráno mě čekala neoblíbená jablečná schůzka/call, zase musim dneska zmizet v jednu. Takže když to na mě na spadový loučce dopadlo, že mám tašku nějakou lehkou, když jsem si vybavil, jak uklízim počítač a řikám si, hlavně si ho zase nezapomenout vzít, začal jsem dělat takový to:

neee, neeee, kurvaaaa, neee

jablečná schůzka se nekonala. Seděl jsem v zasedačce a čekal, ale nic. Pak jsem si šel koupit kafe a asi si vezmu blok a přípravu na příští Highlighter si udělám unplugged.

jako Kurt Cobain

 

A stejně, jako tehdy to pro mne znamenalo jasnej pokyn, vystoupit z toho kolotoče hraní, pití, střízlivění, hraní, hraní, pití, hraní, pití, pití, hraní, střízliv… pití… i teď to předznamenává změny, který jsem avizoval v návaznosti na ten bájo židovskej vtip s tabulkou TO NEBUDE  POŘÁD. Na konci roku končí i můj ofiko půlúvazek v T-Mobile, přesouvá se na Slovensko. Zůstanu tu jen jako placenej dodavatel exkluzivního obsahu. Přibližně dalším půlúvazkem. Zbytek bych si rád nechal volnej pro tvorbu, pro psaní, hraní, kreslení… a hlavně pro to, bejt co nejvíc s Mášou a Maruškou.

Když odhlídnu od toho, že to je můj druhej podpobnej odchod z velký telekomunikační firmy, je to taky splněnej sen. Takhle nějak jsem si konec a pokračování v T představoval, jen to mělo podle plánu přijít o půl roku později.

Jak si jistě vzpomeneš, laskavý čtenáři, tohle je metr, kterej jsem střihal. A teď mi někdo zkrátil zbytek o pořádnej kus.

Děkuju.

Věřím, že i firmě se uleví. Co s takovým unplugged zaměstnancem na postu, kde musíš bejt uspořádanej, dochvilnej a hlavně …

zapojenej.

hezkej den

dneska Plzeň a pak odpočinek, odpočinek, odpočinek

Dneska jsem zapomněl na endokrinologickou kontrolu. Je to samosebou nepříjemný, jenom se mi to stalo v průběhu posledního roku, už dvakrát. Což je u čtvrtletního časovýho rozestupu hodně času.

zaklapl jsem počítač. Dnešní usouženou schůzku s pány od tabulek mám za sebou, ráno jsem vstával do tmy, abych kolegyni Kristýně pomoh natočit Juraje Bonu… a teď mě čekaly tři, čtyři hodiny práce

 

jenže budík mi připomíná tu Endokrikologii a tak teda zaklapávám počítač a volám tágo a nakonec to stihnu na minutu přesně.

sestřička med/citron mne plísní, že jsem ztratil kartičku pojištěnce. Vypráví, jak jí zloděj z bytu v noci ukradl peněženku s dokladama, se všim. Zůstalo jí, jen co měla v prasátku. A do tří v noci blokovala karty… a všude, kam druhej den přišla, po ní místo pozdravu chtěli peníze. A nejvíc, nejvíc ji nasrali v její bance. A to neměli dělat.

to neměli, přitakávám

změřila mi tlak a než pan doktor Zamrazil dovyšetří paní přede mnou, posadila mě do čekárny.

Jestli příště nebudete mít tu kartičku pojištěnce, utrhnu vám ucho, dodá, když za mnou zavírá dveře.

budu s tím takto počítat, odtuším slovy svého bývalého psychoterapeuta