v noci mi nedala spát silná bolest hlavy. taková ta, co vám naplná spodní část lepky, těsně nad krkem, co vám zvedá žaludek a duní tepem krve, jako kopák, kterej tě kope a kope a kope do hlavy…
pravděpodobně jsem to trochu přehnal s kofeinem během natáčení… však to taky byla jízda.
V Kaiserštejnským paláci na Malostranským náměstí byly už dole v přízemí hromady s technikou a já tak k Máše prohodil, že to je asi ještě nějaký jiný natáčení… ale pak jsme vyjeli s kočárkem to jedno patro nahoru a vešli do několika sálů… a úplně mi to vyrazilo dech.
Scéna jako ve filmu. Mladý pár v černém s miminkem v kočáru vjíždí do bohatě zdobeného sálu. Zprava plachtí čtyři děvčata ve sportovních bundách, z leva přišvitoří maskérka. Paní s obřím vlkem čeká na chodbě. Všechny stoly jsou obsažené, na naleštěných parketách černá technická látka a na ní stativy, stojany, kabely, stínidla, klapky… okolo kamery postává pět lidí, z nichž neznám vůbec nikoho. o pát místností dál se ozve výstřel a do propojovacího pokoje vlítne pár zlatých konfet. Na monitorech běží zpomalený záběr, jak silně nalíčená tanečnice rozsekává v mohutném slowmo vzduch hranami rukou. A za námi se otevřou dveře a vykoukne Tereza Gsöllhoferová z místnosti, kde připravuje rozpadající se hostinu, sálem protáhne ostrý pach uzené nahnilé ryby… když tu přichází pán s krajtou.
opravdovej klip je opravdu opravdovej.
Velká produkce, v týmu je víc lidí, než v celý kapele. Obsáhlej a vynikající caterring, kostymérský oddělení, maskérka a asi deset lidí, kteří dělají spoustu věcí, jejichž smysl naprosto nechápu.
Jsem spokojenej.
Když se před půlnocí přivleču domů, jsem vyřízenej, ale fakt spokojenej.
To je vám tedy zážitek.
To je vám tedy zážitek, začínají se mi v hlavě ozývat první údery bubnů.
Ještě stihnu nahrát a připravit spot pro Rádio 1 a studio Prám, kde budu mít příští rok pronajatý ateliér. Na měsíc, nebo dva.
A pak jdem spát.
‚Alespoň si to myslim.
Bušení v hlavě ale začíná nabírat na intenzitě.
