Rubrika: Nezařazené

Ve středu jsme hráli v Brně.
dost jsem se stresoval kolem dopolední práce, že musim odjet dřív… až jsem se nakonec domluvil, že budu pracovat z domova a přijdu  na chvíli ve čtvrtek a v pátek…

Cesta v nacpaným autě po D1 s Aid Kidem a Lindou byla přesně taková, jak zní… jen jsme u toho ještě jeli přes Jihlavu. pěkná cesta. dlouhá.
Tomáš už v Kabinetu byl, šel zařídit ubytování, který obstaral a pak jsme začali zvučit a zkoušet… až do chvíle těsně před koncertem

Hraní bylo strhující.
Bylo jasný, že místama nevíme, Tomáš neví, kudy se bude ubírat naše aranž, my nevíme, jak Tom zareaguje a jestli se dokážeme oprostit od starejch verzí…
občas se to teda trochu rozpadlo, nemyslím si ale, že by to někoho trápilo
protože většinou to bylo prostě strhující. Sudety se úplně vznesly a všichni jsme zalapali po dechu, cože se to děje.
Bylo to skvělý.
A může to bejt a bude to ještě mnohem lepší. Na podzim budeme hrát v Praze a už teď nám někdo nabízí nehorázný peníze za koncert u Olomouce.

Ve čtvrtek jsem do práce přijel úplně vyřízenej v půl pátý, před tím jsem vyložil Aid Kida na Kačině (hühühü) a plakáty na Habrovce… of. uf.

Usnuli jsme někdy kolem devátý při ukládání Marušenky, kvítku morušového, vzbudil mě až igelit v očích, jak jsem si nevyndal čočky.

V pátek ráno nosit a pomáhat zapojovat dětskej den. V T-Mobile se obecně práce spíš distribuuje to vypadá. Všichni kolegové mě zrazovali od tahání dlaždic, které sloužily jako závaží ke slunečníkům a čekalo se na nějaké chlapy, kteří přijdou…

když se objevili, už jsem měl dlaždice z většiny odnošený a moh jsem jít dom.
když jsem přijížděl na Letnou, děsivě se rozpršelo, ale kolegům jsem nakonec nepsal, co se se zahradní slavností stalo (a dneska jsme se dozvěděl, že všechno dopadlo dobře…)

Odpoledne se nad Prahou proháněly bouřky, ale pak vysvitlo slunce a my vyrazili na Habrovku, kde jsme od 20:30 hráli se Zvířetem jeho první letošní letní festival.
A to byla další morda.
Takový radosti. Všichni jsme ty písničky, který byly na podzim ještě novoučký, dostali do krve. Naposlouchali si je, chytli jejich rytmus. A tak bylo to hraní uvolněnější a lehčí… a zbejval větší prostor pro tu radost a užívání si… krásně se mi zpívalo a všechna Zvířata skvěle hrála… posluchači a organizátoři vypadli spokojení… a tak jsme se sbalili a s Aid Kidem, jeho maminkou a Lindou vyrazili napřed na LEtnou a pak do Chržína, kde Mášina kamarádka Dita slavila narozeniny festivalem v opuštěný sušárně chmele.
Na začátku jsme byli trochu nesví, venku spousta tmy… ale pak jsme se osmělili a když se nám po pár problémech podařilo všechno zapojit a nazvučit, odehráli jsme s Aid Kidem moc důležitej koncert. Sledovalo nás třeba 15 oslavenců, Linda promítala projekce, z kterých jsem pod stříškou viděl jen střípek…
a my hráli uvolněně, jammovali, rozehraní, bez tlaku na výsledek. a hrálo se nám dobře. a řek bych, že jsme i hráli dobře. a hlavně se nám ten koncert hodil o 20 hodin později.
do postele jsem se dostal ve čtvrt na pět

Mařenka nás ráno vzbudila po somý a tak jsem byl napřed docela vyřízenej. ale víš ty co? vyrazili jsme na farmářský trhy k Liberálu a dvě ledový laté tě spravěj, ani nevíš jak… byla to moc hezká procházka s holkama, pak jsem je uložil…
a vyrazil k Aid Kidovi.
cesta do Vrbna pod Pradědem byla ještě trochu dělší, než zní. fakt hezká, ale fakt šílená*. teda dlouhá.

Fajr Štýl Fest byl ale už od našeho příjezdu naprosto fantastickej. On byl teda asi už předtím, to jsme ale nemohli vědět. Pršelo, ale na valníku před hlavní budovou sbývalých skláren hrála narychlo složená kapela. pod stříškami postávali kuřáci a debatéři. Industriální a městský Pelhřimovy, dalo by se možná říct. Však stojí u základů stejná parta.
Spousta kamarádů z Krnova, skvělí organizátoři, další kapely a kluci, který znám. Některý trochu, některý hodně, některý tak malinko, že mi trvá rok, než si zapamatuju, odkud a jak se jmenujou.
Díky předchozímu hraní jsme byli uvolnění a hrálo se nám moc hezky. Během písničky Sůl jsem zaslechl, jak lidi zpívají. Stejně jako během písničky Sestra. Dlouho jsem nikoho takhle na našem koncertě zpívat neslyšel.
Přidali jsme Bouřku a šli to všechno sklidit…
A pak odpálili brko a užívali si festival až do rána… fantastický koncerty Acute Dose a Ghost Of You, z obou jsem byl úplně u vytržení. Spousta rozhovorů, tanečků na nohách rozbitejch z novejch bot, promoknutí, uschnutí, povedenejch i nepovedenejch brk. Krásnej večer. Když jsme odcházeli, už bylo dočista světlo.
Čekola, čekalo nás pár hodin spánku.
A pak dlouhá cesta domů, která nám utekla.

Takovej byl můj tejden od půlky a víkend. Čtyři koncerty se dvěma kapelama,  přes 900 kilometrů, dvě prasklý struny, litry ledový kávy, dvakrát McRoyal se sýrem…

hezkej den

‚

slovo ohó teď často píšu na Facebooku… něco vidim nebo slyšim, čtu… a mentálně mě vám to najednou zakloní a já si pro sebe zvolám:
ohó

slunce svítí jako blázen, od rána je horko

Co si nezaznamenám, to o tejden později už pomalu nevím. Ale minulej tejden nám přihrál moc pěknej veljet do %Ceských Budějovic, kde jsme byli ubytování v rezidenci pod Černou věží, která byla luxusní, jako z filmu. Dvě patra, dvě televize, sedačky, dřevěná podlaha, terasa…. máme velký štěstí na ty hotely, když se někam vypravíme  s děvčaty.

Ve čtvrtek jsem se mihnul v práci.

V pátek a v sobotu jsme měli zkoušku se Zvířetem. Je to velká věc, taková zkouška. První den menší, klidnější… druhej den delší, intenzivnější, ve větší partě. Dali jsme dokupy celej program, vymysleli drobný i větší změny, nahráli si to… a v pátek poprvý hrajem.

V neděli jsem zkoušel dlouho spát, ale Maruška nakonec rozhodla jinak. A tak jsem alespoň dodělal Kallax a vyndal věci z nočního stolku, kterej bych rád poslal do světa. Ony takovýhle drobnosti zaberou spoustu času. A když u toho jedním okem koukáte po miminku, ó jé, bezdětným řekl bych k nepředání.
Únava mě trochu pozabalila do dusný deky.
Dali jsme si vynikající rámen v Bistro Ramen, ve který se přeměnilo OKO.

Večer jsem chtěl trochu ponocovat.
Ale nevydržím.

Dneska zatim takhle. Po dovolený jsem se probral ráno na budík celkem v pohodě, ale když jsem vyšel do horkýho dusnýho rána, padlo to na mě jak poklička. Jsem unavenej, unavenej… unavenej.

Emoci jsem využil k tvorbě (a následnýmu obohacení)

Po prvním kafi je to ale mnohem lepší. A připomíná to, doobjednat do kanceláře i domů matéčka.

 

Budějovice luxus, brzy víc.
Včera večer jsem udělal hudbu pro audioknihu Vyhoďme ho z kola ven.
Dneska jsem na pár hodin v práci.
Zejtra a pozejtří zkouška se Zvířetem.
Neděle odpočinek.
V pondělí tu už budu na dýl.
V hlavě mi burácí i šepotá hudba.
Festivalová sezóna začala.

 

teď jim řízek a koukám, já mám vlastně blog

– od pondělí do čvrtka jsme byli s Tomem a Kittchenem u Kalle na statku a točili dlouhatánský jamsession, který by se mohly stát základem nový desk\y. ale taky nemusely. věnovat se hudbě bylo fantastický. bejt bez děvčat bylo smutný. i takový pohodlný stran spaní a jídla a toho, že pořád jedním okem nehlídáš tu malou makronku

– Maruška měla včera křest v kostele v Trojické ulici, pokřtil ji kněz Ladislav Herián a já na křtu hrál s Terezií Kovalovou. Přijela i babička z Lubnice a moje maminka, která hned po křtu zdrhla na bus. Bylo milé všechny vidět. Jdu dojíst poslední křtní řízek a zase si převzít MArunku, poté, co ji Máša nakrmí pohankou…

– museli jsme dnes na poslední chvíli oželet Filipovu Sweatlodge

– zítra budeme hrát s Aid Kidem v Budějovicích

v pauze koukám na Alzu, přišla mi podvodná SMSka napřed, že můžu vyhrát iPhone X, málem už jsem vyhrál, ale probudil jsem se. Rovnou ale kontroluju i svoji reklamaci, přijde mi, že už by tam mohla bejt třeba měsíc, tudíž se mi brzo vrátí…

a přitom jsem ji zadal 27. 4.
takže před tejdnem, úpim

Pak se podivám do kalendáře
a dojde mi, že to skoro čtrnáct dnů přeci jenom bude

specifikem hustýho času je bezčasí
jako by bylo úplně jedno,
kterej rok se píše
kolikátýho je

platí roční období
a prezidenti

a Maruška
jestli spí
nebo nespí

po proježděným víkendu útlum
Máša s MAruškou nakonec do Mariánskejch Lázní nevyrazily, jel jsem sám. Taková americká nebo kanadská návštěva, jak by řekl Mášin táta. jedeš stopadesát kolometrů ka kamarádovi na kafe.
My si opekli buřty a jedli grilovanej chřest a já pil nealko a ostatní alko, Tomáš s Kamkou vypadali spokojeně, Anička se za chvilku ztratila a Markétiny kamarádky  Martina a Ivana povídaly, hezkej večer to byl.
Pochopitelně se mi stejskalo po holkách a tak jsem dopoledne a kolem jedné už zase parkoval před barákem.

JSem unavený a trochu bez energie. Potřeboval bych se víc věnovat skutečný práci. Což mi připomíná, že mám v telefonu rozdělanej takovej zvláštní track z českolipskýho klavíru, že si ho pustim a sjedu si pro kafe…

Mentálně už mám tak jednu odpoledne… dneska ten časy teče pomalu

V pátek ráno nám volal brácha Jirka z Novýho Zélandu a bylo to super. Na chvilku jsme se i viděli a úplně se mi po něm zastesklo. Jak tam tak sedí na tom rohu toho novýho zélandu. Všude kolem tajemný mystéria, aspoň kurva Pána Velryb by si moh pustit.
A Atlas mraků, i když ta hluboká budoucnost budou spíš ještě nějaký tropičtější  ostrovy, než Novej Zéland…
Každopádně by si měl načíst celýho Mitchella, jednak je to super čtení a jednak ho to bude bavit, až mu docvakne, co ten chlap se svejma románama dělá…
když jsme dotelefonovali, vyrazili jsme na vysočinu
***
na vysočině jsm strávili dobrej čas, trochu bděli, trochu spali, dost se procházeli bosí a povídali si s kamarádama. Dvě bílý vědmy laskavě dohlížely, aby se polívka, jak se řiká, metaforicky, míchala správným směrem.
***
v sobotu jsme přejeli do Jihlavy, ubytovali se ve velkoryse pojatým apartmánu a pak se dobře najedli v restauraci s opravdu svérázně protivným číšníkem. Mařenka mě celýho polila nealkopivem. Ale uschlo to, než jsem šel do divadla.
Pro hru Jeden život jsem nakonec zhudebnil dvě básně Jana Zahradníčka. Aid Kid je rozvedl do krásný hudby pro nesmírně smutný představení. Seděl jsem sám v loži a bylo mi z toho teskno.
Pak jsme se s MAruškami a místama s Aid Kidem procházeli centrální Jihlavou.
A pak jsme šli spát.
***
V neděli jsem nás a Marušku Puttnerovic a Aid Kida převezl do Prahy… doma jsme si chvíli odpočali a pak jsme vyrazili to naše kvítko odvízt k babičce do nového bytu. A pěšky od Náměstí Míru kolem mrtvý Mrtvý Ryby a za nemocnicí na Karlově náměstí.
Protli jsme naněkolikrát zavedený trasy a důležitý místa tohoto i několika z mejch minulejch životů. Jako špízová jehla.

Špíííízzzzz

Ladislav Herián sloužil mši na kostelní zahradě v Trojické a bylo to krásné a neokázalé a tak blízko bohu, jak si dokážu u klasické křesťanské bohoslužby představit. Zní to nafoukaně, ale nemyslim to tak. Ani trochu.
Moc se mi ten čas líbil, líbilo se mi, jak zpívala vokální kapela Accamen, jejíž členové mi přicházeli v různých částech bohoslužby neuvěřitelně povědomí.
To už se mi ale trochu motala hlava ze všech těch předchozích cest a zážitků.
A tak jsme jeli vyzvednout Mařenku.
Kvíteček líbezný.
Domů jsme tramvají dovezli.

když se dostanu k vrku a seriálu
v půlce neudržim oči
dobrou