Rubrika: Nezařazené

• minulej tejden přišly vánoční magentový tenisky. kolegyně mi je vyzvedly a v pondělí jsem je měl v krabici na stole. jsou mi úplně pevně, zajímavej druh moderních běžeckejch bot. asi je dobrej nápad v nich chodit doma nějakej čas… tak, jak to dělá třeba Krystýna, která v nich třeba běhat nehodlá…
•  taky jsem měl schůzku s Richardem Cholevou. Pro Club-Mate budu dělat hlavně obrázky a drobnosti, budu pro ně ale dělat pořád a za míň peněz. Hehe. Zní to jako nesmysl, ale já z toho mám radost.
• Máša měla v pondělí moc hezkou malou oslavu narozenin. Částečně vbenku na dvoře a potom vevnitř, přišla Jindřiška, Mášina maminka a Michal… jedli jsme, pili, hodovali, Mařenka do toho předváděla, jak vypadá krása a roztomilost v jediném rozmachu
• V úterý jsme vyjeli na velkou návštěvní cestu. napřed do Mimoně za tatínkem, který vrká s tou naší holubičkou, společně s náma zpívá paci paci pacičky a vůbec, je celý rád z té své vnučky.
• Pak maminka v našem velkém bytě, srbský fazolový rendlík a závěs v ložnici, který dělal tlumené mechové světlo, když jsem Mařenku na půl hodiny uspal. Honza Suchý, který odešel z ČSA před dvěma měsíci, mi v tom bytě překvapivě vůbec nechybí. Je pravda, že posledních pár let byl vlastně buď pryč, nebo zavřený u sebe v pokoji u počítače… maminka vypadá, že to nese statečně a vlastně docela dobře.
• Babička, teta i strejda Klášterští jsou taky celí rozveselení. Kam to naše děcko přijede, tam dělá dobrou náladu. O prázdninách bych chtěl do Lípy jet na pár dní. Chybí mi jen tak courání, navštěvování kamarádů a vejlety po okolí. Těším se.
• O co je Mařenka roztomilejší mezi svými obdivovateli, o to byla náročnější zpáteční cesta. Doma zaparkujeme na přeplněné Letné a jdeme domů.
• Včerejší den uplynul a puknul jako mýdlová bublina, zazrcadlil v barevným filmu nebe a plop, večer jsem usnul při usínání a ráno se vzbudil při probouzení. Teď jsem tu. V sedmym patře. Spal bych.
• Posledních pár dnů mezi svátky se budím s myšlenkou, zavolat do práce, že mi není dobře. A zůstat doma s holkama. Vlízt si za nima zpátky do teplý postele. A pak v klidu připravit snídani a pak jít ven.
• Flákal bych se.

Jsem na vítání občánků, první části uvítacího dne v T-Mobilu, kterou má moje oddělení na starost. Příště budu místo kolegyň Jany a Kristýny třeba klidně já. Tak si moc nekreslim a sleduju.

kromě dojemnejch míst v reklamách, jako byl teď třeba velkej pěveckej flashmob z roku 2011 z londýnskýho letiště Heathrow, takovej ten, kde mezi zaskočenejma lidma začnou najednou zpívat muzikálový profesionálové. Třeba když takovej tlustej černoch v honosném arabském rouchu začne zpívat I am the passenger a sbor se přidá Na na na na nananana, to pak kreslim jak divej a slzy mi rozpíjej ješte nezaschlou tuš.

Vyplašení nováčci kolem

nejistě pokukují kolem.

 

Včera měla Máša narozeniny.
Někdy minulej tejden se ukázalo, že se uvolnilo místo na semináři Maitri dýchání, což se dá brát jednak jako náhodička, jednak jako doporučení… a tak jsem měl včera první volnej den s Maruškou.

Když byla děvčata nemocná, mám dojem, že jsem si to vyzkoušel dostatečně. Ale přeci jen je to speciální příležitost, když se nemáte ani jít kam poradit ani se přeptat ani na chvilku nechat podržet…

A bylo to bezva. Intenzivní, plný do poslední chvilky… ale fakt moc hezký. Co tři hodiny jsem připravoval pokrmy a pak tu naši profitrolku sytil, hrál jí na kytaru, přebaloval, dával napít, zvedal ze země, pokládal, venku jsme byli, společně jsme potkali Katarinu Valentovou s jejím synkem Felixem (?), celej dlouhej den jsme prokodrcali a večer mi dcerunka usnula v náručí při sledování The Terror.

Smontoval jsem věšák k přivrtání.
vložky do Kallaxu jsem zatím nezvlád, IKEA moc montovat s miminem nejde.
Aspoň pro otce na mým levellu.
Ale mám velký plány.

Máša se vrátila až za tmy, unavená, plná zážitků.
Povídali jsme si a jedli narozeninovej dort od Punk Rock Cakes, kterej jsem accidentally koupil v sobotu na farmářských trzích na Kulaťáku od svýho kolegy z práce, kterej na mě volal Lukáši, Lukáši…
a kterej si mě získal právě tartaletkou (ať se to píše jak se to chce psát) a makronkou zdarma.

Když přijdu domů, otevřu dveře do předsíně, kde je to někdy voní jídlem z kuchyně nebo kávou nebo vypraným prádlem, jindy je trochu cítit kočičím záchodem.
Podle hluku se snažíám uhodnout, kde jsou holky.
Někdy hospodaří v kuchyni, jindy v koupelně, jindy jedna druhou uspává v ložnici. Když jsou holky alespoň částečně v obýváku, mám možnost nahlídnout, jak si Maruška hraje… a pak Máša řekne:
táta je tady
A Mařenka se napřed podívá na ni. A pak na mě. A pak se usměje.
A celej svět se může jít klouzat.

Včera jsem viděl, jak má Máša unavený oči… v ruce jsem držel papírovou tašku s dárkem k jejím brzkým narozeninám, na dvoře na mě čekal Matěj s Jirkou Horenským kvůli klipům… takže jsem trochu zmatkoval.
Ale pak mi Máša Marušku přinesla ven, chvíli jsme ještě povídali ve vnitrobloku a pak jsme se přesunuli do OKA, kde jsem se potkal s Petrem Koubkem a Norou Eckhartovou, kterou znám víceméně jen ze Sebedráse. Nora čekala, až jíá přivezou knihu ku křtu, na ni čekal zase Petr Koubek a na něj jeho syn Vítek. Když knihy dorazily, vyšli jsme, dva tátové s kočárama, do letenskejch sadů a courali tam dobrou hodinku a půl, než byl čas vyrazit ta naše potěšení nakrmit…
Bylo to moc hezký otcovský odpoledne…
Celej svět se klouzal

Dělat hudbu ke knížce na mobilním telefonu po cestě do práce, to mi přijde opravdu ekonomický využití času…

vidite sami, jak se ta věta kroutí… hudby a knihy a ekonomika času…
zkrátka mám radost, že jsem objevil další možnost, jak propojit tvorbu se svým životem i v čase, kde jsem to považoval za nemožný. a kde to vlastně dřív taky trochu nemožný bylo, jelikož dřív si člověk mohl tak akorát kreslit, nebo psát. případně komponovat v hlavě. pokud byl Mozart. nebo Beethowen.

stejnak, ti chlápci tehdá vůbec nepřemejšleli o písničce jako o relevantním hudebním žánru. hehe. ti by dneska koukali, až by na ně vyrukoval nějakej dramaturg, že jim to lidi přeladěj na Evropu 2…

Každopádně je ta práce na telefonu v metru díky bluetooth sluchátkam další otevření dveří.  Převčírem jsem to všechno odevzdal a teď se mi trochu uvolňujou ruce. Do pátku musím dodělat snad už poslední Nomády.

Máme doma krásný večery. Marka je poklad.
Usmívající se, blinkající, žbrblající poklad.
Po nocích se teď občas budívá.
Ráno jsem myslel, že nevstanu a přiusnul jsem ve vaně. Už chápu tu neuvěřitelnou schopnost dospělejch lidí, usnout kdekoli. Jako malej jsem tomu nerozuměl. A jako větší si pak myslel, že mě se to netýká.
A ono vidiš.

Kontaktní čočky jsou senzační vynález. Jsem rád, že mi dlouhou dobu přišlo nepředstavitelný, dotýkat se prstama oční bulvy a tudíž jsem se zkoušení čoček bránil. Protože teď si to užívám dvojnásob. Za každej koncert, na kterym mi padaly brejle ze zpocenýho nosu a uší na zpocenou podlahu spoře navštívenýho klubu, se teď raduju dvakrát.
Jen se mi často stane, že si zapomenu roztok, nebo pouzdro na čočky, pouzdro s čočkama někam založím… atd
Teď nám došel roztok. Už třetí den se holedbám, že ho zajdu koupit, ale vždycky na to zapomenu. Takže čočky máchám v čim dál menší kalužnice roztoku, co nacházim po prázdnejch cestovních flaštičkách. Když jsem je dneska ráno lovil, byly vláčný už jen vší tou vypitou tekutinou, ale kolem bylo sucho.
Musel jsem myslet na hostie, jak křuipaly, když jsem si je nasazoval.
A teď v práci mrkám jako kur

Včera večer jsem dodělal hudbu k audioknize
Mařenka v noci dost pláče, přes den prej místama taky… dost se ale taky směje a dělá chytrý obličeje. Laskonka líbezná.

• v pátek dopoledne urgentní práce z domova, jinak parádní den s děvčaty, procházky po stromovce a různé jiné báječné rodinné aktivity. večer moc hezký Večírek Osamělých písničkářů v Kaštanu. Jan Burian se svými přáteli si v šatně vypráví o Šostakovičovi, podvodnících a klavírních improvizacích.
• v sobotu procházky, ráno cesta na farmářský trh, káva, brownie, fantazie. Běhání s Jirkou Fiksou, taky si povídáme o Šostakovičovi a Stalinovi navrch, velký půlmaratonac asi po třech kilometrech umdlévá a kráčí zvolna, ale je rád…
• večer cesta s Honzou Rejžkem a Zarou Medunou na festival Půdah do Borový u Poličky. Hele festival super, vstup v maskách super, nádražní budova a koleje, po kterejch se asi přes den jezdí, ale v noci nic. nedaleký bytovky a kravál do noci, celý to působilo důvěrně bezčase… hrálo se mi dobře, ale lidi hladověli po beatu, to nebylo jednoduchý saturovat… ale bylo to dobrý. zpáteční cesta byla dlouhá, dlouhá, dlouhá, pořád půl druhý a najednou čtvrt na pět…
• v neděli jsem se vzbudil tak akorát na odjezd na zkoušku. celý dopoledne i po obědě připitomělej, naštěstí nám to ale se zvířatama opravdu jde. je vidět, že to hraje, že ta kapela funguje a dejchá. takže i když bych neděli nejradši strávil s holčičkama v bazénu u svýho strejdy na zahradě, tohle vůbec nebylo špatný. vzhledem k menšímu množství se mi dařiolo všechno vést a řídit, časově to klaplo taky… kolem šestý jsem byl doma jako na koni… trošku jsme poodpočívali a pak večer ještě s Aid Kidem drhali…
• Mařenka ráno lozila a nespokojeně se vrtěla, než nás oba vzbudila. pak  se rozsvítila tím nejnádhernějším úsměvem a bylo vymalováno.
• Zpětně se ukázalo, že ten muž, který hrál zády k publiku s Godspeed You Black Emperor v Arše, byl Pavel Zlámal, kterýho jsme v Arše krátce potkali. Haluz.
•   Těším se na klidnej příští víkend a klidnější tejden. Už zase skoro měsíc bez pořádnýho odpočinku, musim nám vyšetřit dobrej čas. Jupijou.
• Léto se pomalu rozlejvá do jara jako tuš do plivance.

Na konci léta 2014 jsem vzal Mášu na vejlet do Neratova a pak ji odvezl k babičce na Šumnou. K tý, co jsem u ní včera holky vyzvedával.
Zbylo mi pak z toho volný odpoledne a noc ve Znojmě a já se seznamoval s tím novým městem. Sešel jsem od Kaplanky dolů po všech těch terasách k Obří hlavě, dal si pivo a křidýlka a fajfku… a sešel dolů k řece a po betonovým korytě došel kus pod přehradní hráz.
Do sešitu jsem si tehdy napsal prvních pár vět básničky, která se pozvolna rozrostla v povídku a nakonec v knížku, kterou jsem chtěl Máše dát na Vánoce, ale dopsal jsem ji taktak k narozeninám.
A jako zatím u každýho psaní se mi k tomu hned v hlavě líhla hudba… a z tý hudby vznikla krátká deska, sesazená záměrně do jednoho tracku.
Knížku má
Máša doma v knihovně.
Písničku / desku si můžete poslechnout tady:

Z Bratislavy
přivezu ti
tresku v rožku
Ani trošku